Hodkovice nad Mohelkou

Před 160 lety, 1. května 1859, byla zprovozněna Jiho-severoněmecká spojovací dráha, známá spíše pod názvem Pardubicko-liberecká dráha.

V této době ještě Hodkovice ze stavby prosperovaly, ale po jejím dokončení již začal hospodářský život upadat, jak píše kronikář v Pamětní knize města Hodkovice.

Záznam hovoří takto:

V roce 1856 začala stavba Pardubicko-liberecké dráhy ve zdejším kraji. To přineslo velmi čilý život do našeho jinak tak klidného místa. Díky stavbě se město i okolí hemžily různými lidmi, kteří si na stavbě dobře vydělali. Byli to hlavně Italové, kteří byli na stavbě ochotně zaměstnáváni, protože právě oni jevili při takových pracích velkou vytrvalost a obratnost. Protože mnoho peněz vydělali, také jich mnoho vydávali. Zvláště hostince byly o nedělích hojně navštěvovány a hostinští si přáli mít takový dobrý výdělek navždycky.

Současně s drahou byla stavěna také okresní silnice z Hodkovic do Jablonce. Ale když byla dráha v prosinci 1858 předána veřejné dopravě, ukázalo se zřetelně a jasně, že zvláště naše město dráhou nic nezískalo, ale velmi ztratilo. Dosud tak čilá přeprava zboží mezi Prahou a Libercem postupně zcela ustala. Cestující obchodníci, kteří dříve přijížděli a odjížděli v povozech, užívali od nynějška železnici a jen vzácně se zdrželi přes noc. Majitelé koní neměli co dělat, kováři, koláři, sedláři, provazníci a zvláště hostinští přišli z velké části o výdělek - zkrátka naše dříve tak přičinlivé a čilé město ztichlo, bylo opuštěné a takové zůstalo dodnes, kdy líčím tyto tak kormutlivé poměry, tj. v březnu 1880. Já sám jsem ještě prožil šťastnou dobu Hodkovic před stavbou dráhy a mohu tedy posoudit rozdíl mezi minulostí a dneškem. Zatímco velká města jako Praha, Liberec a jiná dráhou všechno získala, malá města, jimiž dráha jen prochází, musí ztratit velmi mnoho, ne-li všechno. Největší užitek přinesla dráha zdejší továrně, protože levnou přepravou uhlí a zboží vznikl významný rozdíl proti dřívějšímu povoznictví. Proto se továrna rychle vzmáhala.

Tolik tedy k zápisu v Pamětní knize města Hodkovice.

Dříve, než se do Hodkovic železnice dostala, bylo vydáno mnoho úsilí na její prosazení. Zejména liberečtí průmyslníci a obchodníci vedení textilním magnátem Johannem Liebigem prosazují vybudování trati do Liberce, který je v té době druhým největším městem v Čechách. Na základě tzv. koncesního zákona z r. 1854 svitla naděje i pro Liberecké. Prvními žadateli o koncesi trati z Pardubic do Liberce byli Johann Liebig, Vojtěch Lanna a železniční podnikatelé bratři Kleinové.

Dlouho očekávaná koncese pro trať Pardubice – Liberec byla vydána dne 15. června 1856 a v plném znění byl tento dokument publikován v Úředním listě dne 5. července 1856 i s podpisem císaře Františka Josefa I.

Konečně mohla být stavba železnice zahájena. Tisíce dělníků současně pracovalo na stavbě trati, výstavbě objektů a tunelů, zvláště v úseku za Semil do Liberce, což byl také stavebně nejnáročnější úsek. Pravidelný provoz začal od 1. května 1859. První vlak přijel do Liberce už ve čtyři hodiny ráno, v Hodkovicích byl zřejmě okolo třetí hodiny. Tím byla zprovozněna třetí parostrojní železnice v Čechách.

Na obrázcích z publikace „Panoramatický pohled Jiho-severoněmecké spojovací dráhy“ vydané po otevření dráhy jsou  zachyceny  město a stanice Hodkovice (něm. Liebenau) a část mapy trati z Turnova do Liberce.

Rád bych poděkoval panu Pavlovi Vurstovi za laskavé svolení k použití materiálů z jeho publikací o Pardubicko-liberecké dráze.

František Nejedlo

Spolek rodáků a přátel Hodkovic