Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

160 let Pardubicko-liberecké dráhy a její dopad na Hodkovice (2. díl)

Trať z Turnova do Liberce, na které stanice Hodkovice leží, má několik zajímavých technických staveb – viaduktů a tunelů.

Na úseku z Turnova do Sychrova trať stoupá a protíná horský hřbet tunelem, který svou délkou 676 metrů je nejdelším tunelem celé trati. V době výstavby byl nejdelším tunelem v Čechách. Hned za stanicí Sychrov je vybudován viadukt téměř 30 metrů vysoký a 117 metrů dlouhý. Krátký tunel mezi Radostínem a Sedlejovicemi převádí trať do údolí řeky Mohelky. Do Hodkovic je trať vedena po vysoké hrázi. Velmi zajímavý je úsek do stanice Jeřmanice, který se nazývá malý Semmering.

Vzdušná vzdálenost 4 kilometrů je vedena tratí dlouhou 13 kilometrů. V Rychnově přemosťuje trať údolí řeky Mohelky žulový viadukt 120 metrů dlouhý na 10 pilířích. Až do stanice Jeřmanice trať stoupá. Zajímavostí je i blízkost trati, jež je vidět v protisměru, a která je vytvořena šestikilometrovou smyčkou. Dále trať klesá do Liberecké kotliny mezi Ještědské pohoří a Jizerské hory.

Nelehká práce při stavbě sychrovského tunelu a viaduktu je popsána ve Vlastivědné příloze novin Stráž severu z 1. ledna 1947 takto:

Tunel pod Radimovicemi se začal prokopávat v červenci 1857. Tunel dlouhý 676 metrů byl tehdy nejdelší tunel na všech českých železnicích. Zároveň byl stavěn menší tunel u Radostína 78 metrů dlouhý a smělý viadukt, protínající údolí Mohelky u Sychrova.

Veliký tunel sychrovský prorážel se současně z obou stran, od severu i od jihu. Na každém konci pracovalo zpočátku asi 12 dvojic dělníků. Pneumatické vrtačky ovšem tenkrát ještě nebyly, ani dynamit. Jeden dělník řídil nebozez, druhý na něj tloukl kladivem, až byl vyhlouben otvor, jenž se naplnil střelným prachem a zápalnou šňůrou. Kalendáře z té doby senzačním způsobem líčí, jak dnem i nocí se ozývalo z podzemí ustavičné klepání, vrtání hromobití rozstřelovaných skal. Tak se dostali dělníci poznenáhlu na 14 metrů hluboko do vrstev pískovcových skal. Jakmile bylo kus trati ve skále upraveno, byly položeny koleje, jakási koňská dráha, po které se vyváželo kamení na jižní straně do lesa „ve Splzovách“ a ze severního otvoru hlavně na násep vedoucí k viaduktu.

Aby prorážení tunelu pokračovalo rychleji, bylo brzo nato vrtáno i zprostředka, v roklině poblíž místa, kde byla později postavena Francova vila. V pohoří byla vyhloubena šachta asi 34 metry hluboká.

Čím hlouběji se šachta kopala, tím větší obtíže činila voda, která se do ní drala ze všech stran. Kromě toho byla dělníkům značně ztěžována práce škodlivými plyny, které se ve hloubce tvořily a kazily vzduch. Proto byly u vchodu do šachty postaveny dva parní stroje: jeden vyvážel z otvoru kamení, druhý čerpal vodu, vysával plyny a vháněl do šachty čistý vzduch.

V říjnu 1857 dostali se dělníci do stanovené hloubky a počali vrtat tunel vodorovně směrem severními jižním. Pokud byl tunel vytesán v pevné skále, nemusel se ani klenouti. Později se však dostali dělníci do hlinitých vrstev, jimiž prorážela voda a práce byla pak velmi obtížná. Konečně i tyto potíže byly překonány a v říjnu 1858 byl tunel v šířce 8 metrů šťastně proražen. Podle projektu měl mít dvě koleje, k tomu však již nedošlo a celá trať zůstala jednokolejná.

Téměř současně byl dostavěn sychrovský viadukt, na jehož ohromné lešení se spotřeboval celý les.

Viadukt je smělým dílem alpského rázu a nejhezčí stavbou Pardubicko – liberecké železnice. Spočívá na sedmi vnitřních a dvou krajních opěrných pilířích. Spodní oblouky jsou 10 metrů a svrchní 20 metrů vysoké. Viadukt je 117 metrů dlouhý a vypíná se ve výši 30 metrů nad hladinou Mohelky. Je zbudován z vápence a pískovce a přijíždí se k němu po vysokých navezených náspech.

Pěknou stavbou je také viadukt rychnovský, vystavený ze žuly, 120 metrů dlouhý a spočívající na 10 pilířích.

 Na obrázcích z publikace „Panoramatický pohled Jiho-severoněmecké spojovací dráhy“ vydané po otevření dráhy, jsou zachyceny viadukty v Rychnově  (něm. Reichenau) a Sychrově (něm. Sichrow).

Rád bych poděkoval panu Pavlovi Vurstovi za laskavé svolení k použití materiálů z jeho publikací o Pardubicko-liberecké dráze.

František Nejedlo

Spolek rodáků a přátel Hodkovic


160 let Pardubicko-liberecké dráhy a její dopad na Hodkovice (2. díl)

Rychnovský viadukt

Rychnovský viadukt

 
Sychrovský viadukt

Sychrovský viadukt

 
 
Vytvořeno 30.5.2019 10:02:23 | přečteno 310x | irena.libalova