Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Historie hodkovického střeleckého spolku - ostrostřelců

Terc skalni udoli

Je vzácnou shodou okolností, že na první dny výstavy “Poklady z podkroví hodkovické radnice” a hodkovických městských slavností (18. a 19.9.2015) připadá výročí 168 let od slavnosti svěcení praporu c. k. soukromého střeleckého sboru v Hodkovicích.

Prapor byl symbolem sboru a odrážel jeho tradici, vážnost a důležitost. Proto byl obřad svěcení praporu jednou z největších společenských událostí v dějinách města. I když se prapor hodkovických ostrostřelců nedochoval, známe jeho popis – z obou stran na něm byly vyšity erby (rakousko-uherská orlice a český lev) a jméno císaře Ferdinanda I.

Představu o majestátnosti praporu můžeme získat podle praporu hodkovického spolku vojenských veteránů (vysvěceného roku 1886), který se dochoval i se zdobenou stuhou, kterou věnovala jeho kmotra, kněžna Johanna Rohanová, a který na výstavě zaujímal čestné místo.

Dalším důležitým atributem střeleckého spolku byly terče malované na dřevěné desky. Každým rokem o svatodušních svátcích se v Hodkovicích konaly tzv. Královské střelby. Střelec s nejlepším zásahem se stal králem střelby a na své náklady nechal pro příští rok namalovat nový terč. Terče zachycovaly nejrůznější motivy – významné místní události (u kterých nechyběli ani ostrostřelci), zajímavosti ze světa, téma hledání národnostní identity, lovecké či žertovné bajky a legendy.

Již ve středověku vznikaly první střelecké spolky na obranu měst. Po částečném útlumu v době, kdy jejich úlohu převzalo vojsko, došlo v 19. století k výraznému rozkvětu. Tomu nahrával i fakt, že rakouské zákony až do roku 1860 omezovaly zakládání spolků, takže sdružení ostrostřelců bylo jedinou možností, jak se zapojit do veřejného života. Členství v nich bylo otázkou společenské prestiže.

V té době patřily Hodkovice k velmi významným obcím s rozvíjejícími se průmyslovými, obchodními a exportními podniky. Pod vlivem okolních měst se hodkovičtí měšťané rozhodli, že nemohou zůstat pozadu a přejí si založit vlastní ostrostřelecký sbor, kterým by se reprezentovali při církevních i světských slavnostech.

V městské kronice jsou na mnoha stránkách popsány detaily, které tomu předcházely i následovaly.

Velkou roli ve vytvoření sboru sehrál rakouský arcivévoda Štěpán, který několikrát osobně navštívil náš kraj a inicioval zde stavby silnic, které měly usnadnit dopravu a byly také pracovní příležitostí pro mnoho zdejších lidí. Do dnešních dob se dochovaly památky na jeho návštěvy v názvech rozhledny Štěpánka (Stephanshöhe) a hodkovického hotelu U arcivévody Štěpána.

Na velikonoční úterý 1845 předal arcivévodovi hodkovický purkmistr Josef Blaschka žádost o zřízení sboru. Ale až v listopadu 1846 se občané dočkali odpovědi - císařského privilegia, které schválilo navžené stanovy.

Do prvního výboru pro organizační záležitosti byli zvoleni Ignác Baumheier, Raimund Dollanský, Petr Eichler, Josef Blaschka jr., Vincenc Spietschka a Franz Hiller.

Všichni měšťané byli osloveni, zda jsou ochotni se zapojit, a byly vybrány peníze na uniformy a výzbroj. Jejich vyhotovení zajistili převážně členové spolku - “zbraně vyrobil zdejší puškař Jan Hackenberger, sukno zhotovil Josef Zimmermann, uniformy ušili zdejší krejčovští mistři Ferdinand Müller, Anton Rössler a Franz Rössler, kartuše a další náležitosti byly nakoupeny v Praze, kování a epaulety v Českém Dubu od pasíře Vincence Blaschky.”

Členství se rozdělilo na aktivně sloužící členy a na čestné a od služby osvobozené členy, kterými byli členové okolních střeleckých sborů a významné osobnosti města, našeho kraje i země. Součástí sboru byla střelecká hudba sestávající z 12ti mužů.

V zimě začal výcvik v sále radnice a již 19. dubna 1847 proběhlo první vystoupení 71 uniformovaných mužů na veřejnosti.

V kronice se dále píše o úspěšném předvedení sboru svému protektorovi knížeti Kamilu Rohanovi na Sychrově; a o prvních svatodušních svátcích, kdy se sbor předvedl u kostela a poté vyrazil “en Parade k provizorní střelnici u Štěpána Hillera za skalami”.

Mimochodem, Štěpán Hiller byl aktivním členem sboru a jeho hostinec ve Skalním údolí poskytl prostory pro první spolkovou místnost ostrostřelců. Střílelo se od budovy hostince do terčů u protější skály, ve které jsou dodnes k vidění pozůstatky po střelách.

Nejočekávanější událostí byla slavnost svěcení praporu dne 19. září 1847.

Prapor dal na své útraty zhotovit v Praze zdejší obchodník a člen spolku Vincenc Spietschka, a jeho kmotrou se stala kněžna Adelaida Rohanová.

Sezváni byli významní hosté, urození pánové a dámy, důstojníci pražských, libereckých, turnovských, jabloneckých a jičínských ostrostřelců, správci a úředníci z okolí, a četní jiní. Každému pozvanému byl věnován tištěný program celé slavnosti.

Na náměstí na straně ke kostelu byl postaven stan pro kapli a vedle něho stan pro prapor, pod nímž byla umístěna sedadla pro vznešené panstvo a hosty. Prapor byl slavnostně přinesen, rozvinut a paní kmotra na něj připevnila překrásnou cennou stuhu. Poté byl prapor vysvěcen, požehnán a zvolení hosté zatloukli hřeby do jeho žerdi. Hejtman sboru Baumheier předal vysvěcený prapor s příslušným proslovem svému sboru a následoval průvod do kostela. Den zakončily střelecké závody na střelnici.

Střelecký sbor se krom pravidelných svatodušních soutěží aktivně účastnil všech oslav při významných výročích (např. založení sboru, narozeniny císaře, výročí svatby císaře) i při akcích ostatních městských spolků. Ve Skalním údolí se konaly společenské akce a koncerty.

Dalšími mimořádnými událostmi v dějinách sboru byly:

29. srpna 1853 návštěva císař Ferdinanda I. Dobrotivého na Sychrově, kde drželi hodkovičtí střelci před císařovými komnatami čestnou stráž.

V roce 1854 deputace do Prahy vedená purkmistrem Baumheierem k pozdravení císařského páru Františka Josefa I. a Alžběty.

6. listopadu 1866, při kontrole válečných škod  a jejich nápravy, přenocoval císař František Josef I. na Sychrově, kde mu hodkovický mužský pěvecký sbor přednesl v podvečer serenádu s lampióny a hodkovičtí střelci drželi čestnou stráž. Další den, při cestě vlakem do Liberce, byl na hodkovickém nádraží pozdraven městským zastupitelstvem a střeleckým sborem.

V červnu 1876 vyhořela stará střelnice ve Skalním údolí.

8. srpna 1880 obdržel střelecký spolek od císaře právo mít na praporu říšského orla a tento den proběhlo svěcení nového cenného praporu, darovaného českodubským továrníkem Franzem rytířem von Schmitt. Kmotrou praporu byla slečna Marie von Schmitt z Českého Dubu, pozdější manželka továrníka Konráda Blaschky jun. z Hodkovic.

V září 1891 navštívil císař František Josef I. Liberec a na zpáteční cestě se zastavil na slavnostně vyzdobeném a elektrickým osvětlením nasvíceném hodkovickém nádraží, kde jej vítalo celé město.

12. září 1892 zemřel kníže Kamil Rohan ve věku 92 let. Na smuteční slavnosti byli přítomni členové hodkovického zastupitelstva i střelecký sbor.

2. února 1900 oslavil velkoprůmyslník a čestný člen sboru, Conrad Blaschka senior, své 90té narozeniny. Všechny zdejší spolky uspořádaly pochodňový průvod a zahrála střelecká kapela.

V roce 1902 byla naplánována stavba střeleckého domu na střelecké louce, 22. května 1903 vyhořel stávající dřevěný střelecký dům, v listopadu se střelecká louka stala majetkem sboru a roku 1905 byl postaven nový dům s dvoukřídlovou krytou prostornou verandou otevřenou vpředu navenek.

21. června 1906 navštívil císař libereckou výstavu (Deutschböhmische Ausstellung Reichenberg) a opět se zastavil na slavnostně vyzdobeném hodkovickém nádraží.

V roce 1910 město uspořádalo oslavu domova (Heimatsfest), která se konala ve Skalním údolní u ostrostřelců.

Po vzniku samostatné republiky byly uniformované ostrostřelecké spolky zrušeny branným zákonem a byly nuceny ke změně stanov (velení státní řečí, změna vlajky a vedení podléhající přímo ministerstvu nár. obrany ČSR). S danými podmínkami však hodkovický střelecký spolek nesouhlasil a tak zvolil možnost změnit se ve spolek s podpůrnými a charitativními tendencemi. Bývalý spolek byl nato změněn ve Spolek přátel střelců v ČSR.

Souvisel s tím i zákaz nošení uniforem, takže v únoru 1919 při pohřbu dlouholetého velitele ostrostřelců Franze Muschaka se dostavili pouze v černém a bez praporu.

V květnu 1919 se po přestávce vynucené 1. sv. válkou opět konaly svatodušní střelby a slavnostní průvod městem.

V listopadu 1923 se konal slavnostní koncert na počest 45letého výročí kapelníka střelecké kapely, pana Franze Thomase – zúčastnilo se jej 60 hudebníků.

Nakonec činnost spolku přerušila 2. sv. válka a jeho historie upadla v zapomnění.


Martina Pelantová
Sdružení rodáků a přátel Hodkovic


Obrazová příloha:

Na terči je vyobrazena původní podoba střelnice ve Skalním údolí z roku 1868.

Dobová pohlednice se Skalním údolím na počátku 20. století.

Historie - ostrostřelci

Terc skalni udoli

Terc skalni udoli

 
Pohlednice skalni udoli

Pohlednice skalni udoli

 
 
Vytvořeno 24.9.2015 13:16:24 | přečteno 1735x | irena.libalova