Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Historie křížku v Liberecké ulici

6. Srovnání křížku před a po opravě, autor: Martina Pelantová

Město Hodkovice nad Mohelkou pořádá slavnostní žehnání křížku v Liberecké ulici ve středu 4. prosince 2019 v 16:30 hodin.
Opravený křížek požehná P. Miroslav Maňásek z Římskokatolické farnosti Hodkovice nad Mohelkou


Historie křížku v Liberecké ulici

Hlouček zvědavců sleduje osamělého jezdce, který se blíží prašnou cestou od Záskalí. Modrý kabátec se mu rychle barví rudou krví. Na okraji města kůň klopýtne a zraněný voják padá k zemi...

Dodnes si mnoho lidí zhruba takto představuje dění předcházející založení křížku v Liberecké ulici. Ve skutečnosti vznikl při jiné příležitosti. Bohužel však nevíme, při jaké. Historie tohoto křížku je nejasná a faktických podkladů je málo. Z lidového vyprávění se tradují dokonce dvě pověsti, které obsahují stopy skutečnosti.

Výše zmíněná pověst o padlém vojákovi vychází z historické události, kdy Hodkovice prožily útrapy prusko-rakouské války. Dne 25. června 1866 se v prostoru mezi Záskalím a Dlouhým Mostem utábořila část pruské armády. Vojáci právě absolvovali rychlý přesun od Jítravy a střetnutí s rakouským vojskem u Dlouhého Mostu. Poté měli jeden den vyhrazený na odpočinek a doplnění zásob rekvírováním z okolních obcí. Za této situace se od Sychrova vydala skupina rakouských husarů (tj. uherský jezdecký oddíl) na průzkum polohy nepřátelských jednotek. Jiří Náhlovský to ve své knize „Srážka u Dlouhého Mostu 24. června 1866: péče o válečné pomníky z války roku 1866“ popisuje takto:

Z 1. eskadrony husarského pluku č. 10 hlídka o 30 jezdcích pod velením nadporučíka barona Arthura Lederera narazila v 16 hodin u Záskalí na pruskou hlídku ze 6. setniny pěšího pluku č. 72. Prusové byli přibližně 200 kroků vzdáleni od tábora a stalo se to v místě, kde se silnice od Dlouhého Mostu prudce zatáčí těsně před vstupem do Záskalí. Pruská hlídka v počtu 15 mužů ihned zahájila střelbu a dvěma střelami těžce zranila husara Josepha Molnára. Při vzájemné potyčce se z husarské hlídky vyznamenal Johann Szabo, který k zemi srazil nepřátelského vojáka, a tím zachránil Lederera před jistou smrtí, když ho chtěl Prus zabít bodákem. Z husarské hlídky se dále vyznamenal četař Joseph Simon, desátník Bauer a husaři Emerich Fekete, Johann Basko, Joseph Bánybölös, Michael Molnár a Stephan Royor. Molnár, raněný do paže a hlavy, byl dopraven do Hodkovic n. M., kde byl ošetřen lékařem Josefem Konradem a za jásotu a s kyticí v ruce dojel na koni kamaráda na náměstí, kam později dorazila i jeho hlídka ze směru od Českého Dubu. Po tomto incidentu pruský setník svolal mužstvo a vyjádřil se v tom smyslu, že polovina světa jim obdivuje jehlovky a oni, oslové, je nedokázali využít. „Nemohli jsme, husaři se objevili, jako z nebe spadlí a zmizeli, jako by je sama země pohltila“ odpověděl na to voják. Aby se předešlo podobnému překvapení, byl jeden vůz postaven napříč přes silnici a z několika poražených stromů se zřídil zásek.

Vidíme tedy, že zraněný rakouský voják dopadl dobře, a křížek nebyl postaven na paměť jeho úmrtí.

Druhá pověst praví, že na tomto místě býval malý oltář se soškami, které tam umístil pan Kocvara bydlící nedaleko. Zde prý byli v roce 1866 zastřeleni a pochováni dva pruští vojáci. O tři roky později byl oltář na paměť této události nahrazen křížkem a sochy pan Kocvara přestěhoval do vikýře svého domu [Pověst o válce r. 1866].

Možná, že právě z těchto informací vycházeli předchůdci našeho spolku, když při restaurování křížku v roce 1988 nechali na tabulku doplnit český text: „Hrob neznámého vojína, který zde padl v roce 1866. Pohřben byl zde občanem Floriánem Kočvarem. Pomník obnoven aktivem památkové péče a ochrany přírody při MěNV v Hodkovicích nad Mohelkou v roce 1988.

Domněnku o pohřbených vojácích z roku 1866 však můžeme opustit. Městská kronika zachycuje tehdejší dění velmi podrobně a žádná takováto zmínka v ní není. I kdyby zde někdo zabil vojáka a chtěl to utajit – pak by jej asi nepohřbíval přímo vedle hlavní cesty mezi Libercem a Prahou, a navíc v době, kdy se to zde vojáky přímo hemžilo. Nejspíše se tedy jedná o kombinaci legendy o rakouském vojákovi padlém – spadlém z koně a o pruském vojákovi zastřeleném při modlitbě na okraji Rychnova.

Jméno zmíněné v pověsti vychází z reálného podkladu, ale došlo k jeho zkreslení. Na zadní straně sloupku je napsáno, že křížek restauroval Florián Kočwar v roce 1869 (foto č. 1). Z matričních knih se dozvíme alespoň několik údajů o jeho životě. Mimochodem, jeho příjmení měnilo podobu podle toho, kdo jej zapisoval, takže někdy je s dvojitým w a jindy s jednoduchým v. Narodil se 6. května 1825 jako syn Václava Kočvary, chalupníka v Bílé čp. 20. Vyučil se ševcem a v září 1858 se přiženil do Hodkovic do domu čp. 350 (odtud je křížek coby kamenem dohodil). Jeho nevěstou byla o jedenáct let starší Marie Anna (nebo též Marianna), dcera Kaspara Lindnera, měšťana a tkalce v Hodkovicích čp. 350. Podrobnější okolnosti sňatku se už asi nedozvíme, a tak vidíme jen to, že se Marianna vdávala v poměrně vysokém věku (44 let) a jejich manželství zůstalo bezdětné. Možná se Florián snažil od Boha vyprosit svého následovníka, a proto se věnoval obnově nedalekého křížku? V létě 1869 se jeho sestře narodil syn František Vavřich a Florián mu šel za kmotra. Při sčítání obyvatel v roce 1890 nacházíme tohoto Františka v domácnosti Kočvarových – možná si jej vzali na výchovu. Florián zemřel 30. prosince 1891 na chřipku kombinovanou s pakostnicí (a s ní spojené otoky a deformace kloubů mu pravděpodobně komplikovaly obuvnické řemeslo). Anna jej přežila ještě o dalších pět let – zemřela u své neteře v čp. 130 ve věku 83 let na mozkovou mrtvici.

O tom, jak to bylo doopravdy s „oltářem“ a se soškami, můžeme jen spekulovat, ale dochovaly se nám informace, podle kterých nějaká soška na domě pana Kočvary skutečně existovala a byla v 60. létech odvezena neznámo kam.

Vraťme se zpět k historii křížku. Protože starší písemné záznamy se o křížku nezmiňují, podívejme se na několik map, které nás posunou dále do minulosti. Máme štěstí, že v té době nebyla v blízkém okolí žádná stavení, která by křížek zastínila nebo zkreslila jeho značku. Dostupné jsou 1. vojenské mapování (probíhalo v letech 1764-1768- foto č. 2) a poté následovala geometrická korekce, tzv. rektifikace 1780-1783), mapa stabilního katastru (1843) a 2. vojenské mapování (1847). 

Hodkovice tehdy končily v místech dnešní českodubské křižovatky a směrem k Liberci vedla cesta lemovaná alejí stromů. Na všech třech mapách se nachází značka křížku zhruba v místech toho dnešního a tím se jeho historie posouvá nejméně k roku 1783. Sice nemůžeme dokázat, zda z této doby pochází ještě některá část současného kamenného sloupku (bohužel se spíše jedná o jeho novodobějšího nástupce), ale je zřejmé, že v tomto místě stávala církevní památka již v době barokní.

Když se podíváme do historie Hodkovic, dozvíme se, že v 18. století se našich předchůdců citelně dotklo několik vojenských konfliktů. Například v době sedmileté války (1750-1757) zde střídavě pobývalo císařské i nepřátelské vojsko a obě způsobila velké škody. Válka o bavorské dědictví (1778-1779) zanechala v okolí Liberce zajímavé obranné stavby a císař Josef II. tehdy navštívil i naše městečko, kde se zajímal o možnost vybudování vojenské pevnosti. Dokonce existuje poznámka v Hütterově rodinné kronice o střetu mezi pruskými a rakouskými vojáky na okraji Hodkovic, v oblasti zvané „in Lugen“, nebo-li Luhy. Tak se nazýval lužní les za dnešní budovou Domova a Centra aktivity. Tehdy byl jedním výstřelem z pistole zabit rotmistr, který spadl uprostřed ulice z koně dolů. Mohl být křížek postaven na památku některé z těchto událostí? Nebo se jednalo o nějakou osobní záležitost, o které se nedochovala vůbec žádná informace?

Dlouho se věřilo, že rozluštění špatně čitelného nápisu psaného švabachem na přední straně sloupku vyjasní důvod postavení křížku (foto č. 3). Ale i když po poslední opravě známe celý text, bohužel nejsme o nic blíže, protože se týká Kristova ukřižování. Celý text zní:

Er kämpfte mit dem

Tod drei bange Stun=

den, kein Name spricht.

es aus, was Er em=

pfunden; des Heiland‘s

Schmerz - von Gott

und Welt verlassen,

der Mutter Herz al=

lein konnt ́ ihn erlassen.

Volně přeloženo:

Zápasil se smrtí tři úzkostné hodiny, nic nevyjádří to, co prožíval; Spasitelovy bolesti – Bohem i světem opuštěn, mateřské srdce osamělé dokáže odpustit.

Ačkoliv minulé století nám zanechalo více písemností, o křížku se dozvídáme jen minimum. V německé pamětní knize Hodkovic se dočteme, že „11. května 1931 vyvrátilo nákladní auto křížek na záskalské silnici proti dětskému domovu, což vyneslo neopatrnému řidiči trestní oznámení“.

Nejstarší fotografie křížku (foto č. 4) pochází ze 40. let 20. století a byla publikována  knize Hodkovice nad Mohelkou: Městečko pod Javorníkem pana Aloise Frinty. I když je to černobílá fotografie a vrcholová část kříže je ve stínu, můžeme si povšimnout zajímavého detailu – v přední části sloupku je lucerna. Takové bývaly na církevních památkách, aby kolemjdoucí mohli zapálit svíčku a pomodlit se.

Podle vyprávění pamětníků byl křížek v 60. letech minulého století téměř zničen. Podstavec ležel povalen na zemi a kříž chyběl. V roce 1965 se o jeho obnovu postarali členové Aktivu památkové péče a ochrany přírody. Nejspíše právě tehdy byl sloupek upevněn do země betonovým základem. V letech 1973 a 1988 byl křížek drobně renovován členy Aktivu a tehdy byla kulatá tabulka na křížku doplněna výše zmíněným textem o hrobu neznámého vojína (foto č. 5).

V roce 1996 byl kříž v Liberecké ulici prohlášen nemovitou kulturní památkou.

O křížku psal v roce 1999 pan Fišar ve své knížečce Boží muka a křížky v Hodkovicích nad Mohelkou a okolí, kde zmínil, že křížek je ve velmi dobrém stavu. Bohužel po patnácti letech to již zdaleka neplatilo a křížek potřeboval opravit. Pro nejnovější opravu křížku připravil podklady pan Ing. Jan Plaček, referent oddělení životního prostředí a památek, který nás bohužel navždy opustil dne 12. listopadu 2015. Na jeho úsilí navázala Ing. Karmazínová a v roce 2018 získalo město Hodkovice nad Mohelkou dotaci Ministerstva kultury na opravu. Renovaci zahájila paní MgA. Hana Nováková, akad. sochařka a restaurátorka, v červnu 2018 a dokončila ji na konci října. Její zásah vrátil křížku původní vzhled, který byl velkým překvapením, protože jsme šedivý a omšelý křížek již téměř ani nevnímali (foto č. 6).

Stejně jako další hodkovické památky, je i tento křížek připomínkou běžného života našich předchůdců a neměl by skončit v zapomenutí. Sice je kolem něj i nadále více otázek než odpovědí, ale myslím, že mravenčí práce na hledání informací shrnutých v tomto článku nám přinesla alespoň trochu porozumění okolnostem, které na něj měly vliv. Za Spolek rodáků a přátel Hodkovic děkuji všem zúčastněným, kteří se podíleli na záchraně křížku, a přeji nám, aby se podařilo vrátit stejnou krásu i ostatním památkám našeho městečka.


Martina Pelantová
Spolek rodáků a přátel Hodkovic


Svěcení křížku v Liberecké ulici - 4. prosince 2019

Historie křížku v Liberecké ulici

1. napis zadni strana, autor: Martina Pelantová

1. napis zadni strana

 
2. krizek 1. vojenske mapovani KK

2. krizek 1. vojenske mapovani KK

[http://oldmaps.geolab.cz/, © 1st Military Survey, Section No. 30, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna, © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně – http://www.geolab.cz, © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz]
 
3. napis predni strana, autor: Martina Pelantová

3. napis predni strana

 
4. 40 leta Alois Frinta, autor: Alois Frinta

4. 40 leta Alois Frinta

 
5. 1985 Miloslav Dostrasil, autor: Miloslav Dostrašil

5. 1985 Miloslav Dostrasil

 
6. Srovnání křížku před a po opravě, autor: Martina Pelantová

6. Srovnání křížku před a po opravě

 
 
Vytvořeno 20.11.2019 15:20:08 | přečteno 838x | irena.libalova