Úvodní strana > Město > Historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Korouhve hodkovických cechů

Co jsou cechy?

Cechy byla sdružení řemeslníků, která jim pomáhala hájit práva před konkurencí, zaručovala kvalitu jejich výrobků, určovala pravidla pro výchovu učedníků a hrála významnou roli i ve společenském životě města.

CECH pochází z německého slova Zeichen = znamení. Každé řemeslo mělo ve znaku svůj charakteristický výrobek či nástroj. Navíc pro veřejnost znamenal otisk cechovní pečeti, že kvalitu zboží ověřil a zaručuje se za ni konkrétní mistr.

Počátek cechů můžeme hledat ve středověku, kdy panovníci zakládali města a obdařovali je městskými právy a svobodami. To byly vhodné podmínky pro řemeslníky, kteří zde mohli nejlépe prodat své služby a výrobky. Cechy vznikaly, aby se usedlí měšťané bránili přílivu dalších řemeslníků a prodeji zboží za nižší ceny. Řemeslníci se do cechu sdružovali podle oborů, ale v menších městech někdy nebyl dostatečný počet mistrů jednoho oboru, proto se sdružovali do společného cechu.

Cechovní symbolické předměty nesly cechovní znak nebo vyobrazení patrona řemesla a jeho atributů – korouhve (praporce, které byly při slavnostech a procesích neseny a vystaveny na čestném místě), pečeť (sloužila pro ověření písemností), pokladnice (truhly, ve kterých byly uloženy důležité listiny, pečetidla, peníze vybrané za vstup nových členů a na pokutách), korbele, svícny a další nádobí a nářadí používané při cechovních slavnostech.

Od 18. století s rozvojem průmyslu a volného obchodu význam cechů slábne. Jejich nevýhodou bylo právě potlačování konkurence, pomalé zavádění technologických novinek a omezování volného obchodu. V roce 1859 po vydání Živnostenského zákona jsou cechy zrušeny a nahrazeny živnostenskými společenstvy. Uvolnění se dotklo i továren, které již nebyly vázané k cechům, směly vychovávat své učně a zaměstnávat nevyučené dělníky.

Hodkovické cechy

Hodkovice byly založeny na křižovatce obchodních cest. Odpradávna tudy projížděli kupci a procházeli pocestní, takže zdejší řemeslníci nabízeli především služby spojené s dopravou koňským potahem. První zmínku o řemeslném cechu nalezneme v roce 1590, kdy městečko Hodkovice získalo od své vrchnosti pánů z Oppersdorfu privilegia, která jim zaručila pořádání trhů a ustavení čtyř cechů: kovářského, kolářského, zámečnického a bednářského.

Během třicetileté války Hodkovice několikrát vyhořely a tato privilegia byla zničena. Nová vrchnost (abatyše kláštera u sv. Jakuba ve Vídni) však brzy potvrzuje městská i cechovní privilegia, uděluje práva na další trhy a zřízení dalších cechů. Nebylo to nezištné, protože podstatná část zisků plynula do jejich pokladny. Navíc nová privilegia obsahují podmínku typickou pro dobu pobělohorskou – všichni mistři se ženami a dětmi musí navštěvovat mši svatou a vyslechnout slovo boží.

Podle pravidel poznamenaných v historických privilegiích bylo stanoveno, že všichni nevolníci českodubského panství smějí prodávat své zboží jen na výročním trhu v Hodkovicích. Kdo by prodával cestou do města a byl přistižen kterýmkoliv hodkovickým občanem, musí mu své zboží odevzdat – to převezme město a polovinu předá vrchnosti.

V libereckém státním okresním archivu se nacházejí cechovní listiny z let 1658, 1689 a 1697. Díky nim víme, že v Hodkovicích tehdy byly cech řezníků a sdružený cech kovářů, zámečníků, kolářů a bednářů. Postupně přibyly další cechy: pekaři, ševci, krejčí, tkalci a soukeníci.

Paní doktorka Holečková ve své knize „Češi a Němci v kraji Karoliny Světlé“ poznamenává: „Hodkovickou zvláštností bylo neobyčejné množství ševců – brzy po skončení třicetileté války v roce 1651 jich bylo 7, v roce 1806 jich bylo 23, v roce 1832 dokonce 32, roku 1910 jich bylo 21 a po druhé sv. válce zbyla jediná opravna bot.“

Zajímavostí je, že od 16. století se v Hodkovicích objevovali také mistři uměleckých řemesel. Okolní naleziště polodrahokamů a drahokamů vedla k rozvoji kamenářství a rytectví. V 18. století přicházejí mistři výroby skelné kompozice, což byla levnější napodobenina drahokamů.

S modernizací Hodkovic ve druhé polovině 19. století začala některá řemesla mizet. Železnice (r. 1859) vystřídala formanské povozy, takže kováři, koláři a sedláři už nebyli tolik zapotřebí. Také světu zpřístupnila jablonecké skláře, což vedlo k zániku věhlasných hodkovických podniků pro export skleněného zboží. Zavedení mechanické tkalcovny v Blaschkově textilní továrně (r. 1873) vytlačilo domácí tkalce a faktory.

Podle vzpomínek pamětníků zaznamenaných před sto lety měli tkalci, řezníci, pekaři a obuvníci každý svou samostatnou korouhev. Byly uloženy v kostele a používány byly při procesích – průvodech. Všechny ostatní profese byly těmto přiděleny. Při slavnostních příležitostech vyrukovali v plné parádě, v čele každého cechu jeho korouhevník v třírohém klobouku. Každým rokem se konalo shromáždění v domě nejstaršího z cechu. Přítomni byli jeden městský komisař, jeden nejstarší z cechu, jeden přísedící a zástupci mistrů. Cechovní skříň byla slavnostně otevřena, všechny písemnosti a cechovní záležitosti vyjmuty a projednány. Korbele a cínové nádoby s nápisy sloužily k přípitku.

Na výstavě byly představeny tyto dochované korouhve hodkovických cechů:

· Cech řeznický – korouhev červená, s vyobrazením patrona řezníků sv. Bartoloměje.

· Cech pekařský – korouhev šedá, s vyobrazením sv. Václava.

· Cech obuvnický – korouhev zelená, s vyobrazením patronů ševců sv. Kryšpína a sv. Kryšpiniána.


Martina Pelantová
Spolek rodáků a přátel Hodkovic



Zrestaurované korouhve se vrátily do Hodkovic nad Mohelkou

Korouhev Cechu řeznického po zrestaurování

V pátek 21. dubna 2017 přivezla paní starostka Markéta Khauerová dvě nově zrestaurované korouhve, které byly objeveny při předloňském velkém úklidu na půdě radnice.  Jedná se o korouhev Cechu pekařského z Hodkovic nad Mohelkou a korouhev Cechu řeznického z Hodkovic nad Mohelkou. Obě prošly šikovnýma rukama restaurátorky textilu Zuzany Červenkové. Zprávy o průběhu restaurátorských prací včetně fotodokumentace najdete v přílohách. Věříme, že se nám v brzké době podaří zajistit vhodné podmínky pro vystavení korouhví, abyste mohli posoudit výsledek restaurátorských prací i ve skutečnosti. Jsme rádi, že se podařilo zachránit kousek hodkovické historie. Na péči odborníků nyní čekají další nalezené historické artefakty.

2.5.2017 14:21:49 | přečteno 652x | irena.libalova | Celý článek
 

Korouhev Cechu ševcovského a punčochářského

Po zrestaurování

Další z restaurovaných historických korouhví byla z restaurátorské dílny na radnici dovezena v polovině září 2017. Korouhve budou uloženy v depozitáři na radnici. Jedná se o velmi cenné kousky, kterých se zachovalo opravdu málo. 

16.10.2017 15:27:31 | přečteno 889x | irena.libalova | Celý článek
 
Vytvořeno 16.10.2017 15:23:09 | přečteno 1227x | irena.libalova