Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Křížová cesta v Hodkovicích

04

V letošním roce slaví křížová cesta v Hodkovicích nad Mohelkou 200 let od svého vzniku. První zmínka o kapli na Kostelním vrchu je v kronice města zaznamenána právě v roce 1818. Ale co tomu předcházelo?


V roce 1818 byl zdejším radním Josef Ludwig. O nápadu zřídit na Kostelním vrchu křížovou cestu přemýšlel již delší dobu. Potřeboval se však spojit s někým, s kým by celou věc mohl probrat, a kdo by byl jeho myšlence nakloněn. Volba padla na hodkovického měšťana Františka Ignáce Plannera, jemuž se nápad velmi zalíbil a slíbil Ludwigovi podporu. Planner žil v bezdětném manželství a rozhodl se zanechat po své smrti zbožnou nadaci. Společně získali svolení hodkovického magistrátu ke stavbě. Podle dohody měla být nejprve srovnána přístupová cesta na vrchol, při ní postaveno pět kapliček a na vrcholu šestá kaple božího hrobu. František Ignác Planner poskytl kus svého pole, hraničícího s kaplí, jako fundaci k udržování všech kaplí. 

Základní kámen k první kapli byl položen na začátku srpna 1818. Stavbu vedl osobně Josef Ludwig. Planner platil mzdu dělníkům, kteří prováděli výstavbu kaplí směrem k vrcholu kopce. Během stavby však onemocněl a 28. září 1818 nečekaně zemřel. Ještě před smrtí určil, že na vrcholu bude stát kaple stejného stylu jako všechny ostatní. Hodkovičtí občané si však přáli postavit kapli mnohem větší, což se podařilo díky sbírce uspořádané městským zastupitelstvem. Mezi dary byl i obraz namalovaný malířem Führichem z Prahy, který opatřil a daroval občan Jan Valenta. Oltářní stůl byl zajištěn dalšími dobrodinci. Krista v něm ležícího dala na vlastní náklady zhotovit vdova Františka Blaschková z Bezděčína. Tabernákulum a zpovědnici darovaly zdejší cechy kolářů, krejčích, zámečníků a bednářů. Protože na kapli byla postavena věžička, společnost hráčů loterie obstarala do kaple tři zvony. Na větším byl umístěn nápis: Věnováno hodkovickými obyvateli a dobrodinci 1821. Ke konci roku 1820 stálo už pět kapliček křížové cesty a větší vrcholová kaple. Ostatní zbylé kapličky byly stavěny postupně v následujících letech.

Nově postavená kaple na Kostelním vrchu byla po roce 1820 hojně navštěvována. Stále se usilovalo o to, aby se zde mohly konat mše. Proto byl zřízen fond na tři mše, pro začátek bylo vybráno 150 zlatých a 90 krejcarů, které byly uloženy u pojišťovny. Velkou finanční částku 60 zlatých věnovala Rosina Blažková z Bezděčína. Žádost o povolení sloužit mše, kterou podal farář Zuckert, byla ale zemským úřadem zamítnuta. Protože tento farář v roce 1829 zemřel, žádostí se dále nikdo nezabýval. Tento stav trval až do roku 1840, kdy tehdejší vikář libereckého okresu Jan Pažout žádost obnovil. Byla opět zamítnuta s tím, že dary musí být postoupeny kostelu v Hodkovicích. Vikář se odvolal a napsal zemskému úřadu, že dárci odmítají předat své dary hodkovickému kostelu a dokonce budou požadovat vrácení darů. Mezitím se navýšila sbírka o dalších 140 zlatých a přibylo významných dárců. Mezi ně patřil obchodník se sklem a velitel ostrostřelců Ferdinand Xaver Unger (1796–1849), který věnoval skleněný lustr a částku 50 zlatých, dalším dárcem byl lékař August Georg Khittel (1768–1841), který věnoval 40 zlatých, slavnosti se ale bohužel nedožil. Vdova Anna Spietschková věnovala 5 zlatých. Hodkovický měšťan Josef Masopust věnoval 45 zlatých za odstoupení lesního pozemku. Na základě zvyšujícího se kapitálu zemský úřad nakonec konání mší povolil. Magistrátu to dal na vědomí v červnu 1842. Hodkovičtí občané přijali zprávu s nadšením.

Začaly velké přípravy na první slavnostní mši. Protože křížová cesta byla vystavěna už před více než dvaceti lety, bylo nutné provést renovaci všech devíti kapliček, upravit a urovnat cestu, dovézt písek a další materiál. Zajímavostí je, že dobrovolnou prací přispěli občané okolních vesnic z Vrchoviny, Kocourova, Třtí, Radostína a Sedlejovic. Slavnost byla naplánována na 7. srpna 1842 a povolení k jejímu uskutečnění udělil litoměřický biskup. V kronice je uvedeno, že panovalo příznivé počasí, slavnost začala v deset hodin a trvala do půl druhé odpoledne. Průvod vyšel od hodkovického kostela pod církevními a cechovními prapory, s hudbou a zpěvem. Mezi občany šli zástupci magistrátu, cechů a církve. Průvod vedl okresní vikář Jan Pažout v doprovodu hodkovických duchovních a četných kněží z okolí. Šel přes náměstí, pokračoval Horní kostelní ulicí přes Jáchymův vršek na nově zřízenou a částečně zelení vyzdobenou cestu na Kalvárii. Cestou na vrchol se průvod zastavil u každé kapličky vyzdobené novým obrazem, kde proběhlo požehnání a vysvěcení. Nakonec byla vysvěcena vrcholová kaple. Svěcení vedl liberecký vikář a tehdejší děkan v Loukově, Jan Pažout, za asistence patnácti kněžích. Proslov pronesl v jazyce německém a potom českém. Mělo to být snad poprvé, kdy v kraji zaznělo kázání také v češtině. Na závěr vikář předal klíče hodkovickému duchovnímu správci Michaelu Grundovi. Ten byl jmenován do funkce 12. prosince 1840 a přišel do Hodkovic z Českého Dubu. Po skončení dopolední bohoslužby bylo veškeré duchovenstvo a ostatní hosté v bytě pana purkmistra Josefa Blaschky pohoštěno prostým obědem, který obstaral magistrát a zastupitelé Hodkovic. 

Křížová cesta se ihned stala vyhledávaným místem. Byl odtud nádherný výhled do krajiny, na jaře kvetly na stráních třešně a svoji boudu zde měl i hlídač třešňového sadu. Alois Frinta ve své knize o Hodkovicích v roce 1949 uvedl: „kapličky jako bíle odění poutníci provázejí tě krásným třešňovým sadem“. V srpnu 1843 náhle zemřel zdejší duchovní správce Michael Grund. V Hodkovicích byl jen krátce – dva roky a osm měsíců. Na jeho místo byl 10. prosince 1843 jmenován farář Josef Hofrichter z Rychnova.

Smutným dnem v historii křížové cesty je 6. červen 1864, kdy v noci vyhořela vrcholová kaple. Kronika uvádí, že příčina vzniku požáru byla patrně v neopatrnosti řemeslníka pracujícího na stavbě. K jejímu opětovnému postavení došlo až v roce 1867. Nová kaple byla celokamenná ve stylu novogotiky. K její stavbě významně přispěl patron hodkovického kostela kníže Kamil Rohan (1800–1892), který v té době přestavoval sychrovský zámek. Po dlouhá léta byl vrchnostenským stavitelem Rohanů hodkovický občan Wilhelm Burde, který postavil Rohanům mnohé stavby na jejich statcích. V kronice najdeme též malou zprávu o úmrtí duchovního pastýře Josefa Hofrichtra, který zemřel 25. listopadu 1873. Na jeho místo byl jmenován kaplan František Ptáčník.

Dalším mezníkem v historii křížové cesty byl rok 1929. V tomto roce, v neděli 11. srpna, byl slavnostně vysvěcen nový zvon kalvárské kaple. O jeho získání se významně zasloužil zdejší truhlářský mistr Richard Zimmer, když vedl jako předseda komitétu pro zvon předběžné a prováděcí práce. Zvon, který vyrobila chomutovská firma Richard Herold, je 35 cm vysoký s průměrem 46 cm, váží 56 kg a nese nápis: Zvon kalvárské kaple věnovaný německým obyvatelstvem – Hodkovice 1929. Sbírka na jeho pořízení vynesla částku 7000 korun. Z této částky bylo za zvon zaplaceno 2130 korun, dále byly zaplaceny opravy kaple a lustru. Byly pořízeny nové obrazy od Josefa Ulricha z Radoňovic pro jednotlivá zastavení křížové cesty i koberce do kaple.

Řemeslné práce provedli všichni mistři zdarma. Vnitřní a vnější malby kaple provedli bezplatně Karl Koschek, Josef Karel a Franz Weber. Zvon do kaple pověsil mistr zámečnický Josef Czerny. Věžičku zvonu opatřil nátěrem Hans Günthel. Po vysvěcení následovala polní mše na Kostelním vrchu. Zvon vysvětil a slavnostní kázání vedl páter z Liberce. Patronkami praporů byly Emilie Zimmerová, Julie Rösslerová, Marie Wildeová, Ida Hertelová, prof. Wintersteinerová a Fanny Wollmannová. Richard Zimmer poděkoval dárcům a příznivcům, starosta Berthold Skoda (1875–1953) poděkoval Zimmerovi za námahu při realizaci celé akce. Ten den bylo překrásné počasí, které na horu vylákalo mnoho obyvatel z Hodkovic a blízkého okolí.

Po roce 1948 dochází k postupnému chátrání křížové cesty a vrcholové kaple. Až v roce 1994 byl areál hodkovické kalvárie prohlášen kulturní památkou a zároveň začaly záchranné práce.


Zdeněk Buriánek

 

Použité zdroje:

Miroslav Fišar - Střepinky z historie Hodkovic nad Mohelkou (2003)

Ing. Václav  Zajíček - Moje Hodkovice (2016)

Jizerská Kóta 0428, kulturní a společenská revue severovýchodních Čech (1996)

Kronika města Hodkovic

 

Popisky k fotografiím:

 

01 – Vrcholová kaple a závěr křížové cesty na fotografii z přelomu 19. a 20. století

02 – Do roku 1989 areál zchátral, na začátku devadesátých let stály pouze zdi dvou kapliček a vrcholové kaple.

03 – Oprava střechy vrcholové kaple v roce 1997

04 – Stav v březnu roku 2018 – křížová cesta s kaplí jsou chráněny jako Kulturní památka České republiky

 


Křížová cesta v Hodkovicích

01

01

 
02

02

 
03

03

 
04

04

 
 
Vytvořeno 6.12.2018 9:22:56 | přečteno 1070x | irena.libalova