Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Květnové dny roku 1945 v Hodkovicích

Můj otec mi vyprávěl, že v dubnu 1945 (spolu s ním i další čeští občané) musel obnovovat tzv. „protipožární nádrž“. Nyní je zase celá zanesená bahnem a nachází se pod domem Želinských v lukách. Pan Široký chtěl před lety do této nádrže nasadit líny, asi by to docela dobře i šlo. Nádrž musela být vyhloubena do hloubky 2,7 m a přístupná ze všech stran, nálety bylo nutno vykácet. Prý to bylo z důvodu možného bombardování Hodkovic, protože na letišti měli Němci letadla a v případě požáru po případném bombardování by bylo třeba někde na hašení požárů čerpat vodu. Tzv. „máchadlo“ pod domem Marjánků kapacitně nestačilo. Čeští občané museli začátkem května, přesný den si otec nepamatoval, ještě kácet stromy v lese, např. museli pokácet i každý druhý kaštan ve Skalním údolí (Tenisáku), a nad mostkem u skály zvané „Medvědice“museli stavět barikádu proti průjezdu ruské armády. Prý je hlídali Němci plně ozbrojení, a když podle nich někdo pracoval pomalu, tak dostal samopalem ránu. To vše mi ale nějak nesouhlasí se zápisem z kroniky pana Š. Řezáče, že Hodkovicemi projížděli uprchlíci před Rudou armádou ze všech stran. To z Liberce přes Záskalí asi vzhledem k postaveným zátarasům přece již nebylo možné.

Pan Štěpán Řezáč ve své kronice uvedl, že dne 5. května 1945 bylo v Hodkovicích zatčeno 30 Čechů, kteří byli nejdříve střeženi německými vojáky na náměstí a posléze uvězněni v budově radnice. Nikdo v Hodkovicích nevěděl, proč jsou vězněni. Pan Jiroš mi říkal, že to byli i občané z Jílového a Bezděčína, tedy nejen z Hodkovic. Vzpomínal na tu dobu.

Dne 6. května se němečtí vojáci soustředili hlavně v prostoru letiště na Kalvárii. Ráno přijela z Turnova do Hodkovic delegace parlamentářů v autě s bílým praporem. Parlamentáři s německým starostou města projednávali převzetí Hodkovic do české správy a žádali propuštění 30 uvězněných mužů. Správa města do českých rukou předána nebyla. Ale uvězněné z radnice propustili. Parlamentáři po propuštění zajatců odjeli z města. Dne 7. května 1945 se po městě roznesla zpráva, že se k městu blíží Rudá armáda. Většina německých obyvatel Hodkovic začala prchat z města. Hodkovicemi projížděli i další uprchlíci, silnice byly plné povozů a lidí. Čeští obyvatelé sledovali prchající německou armádu a kolony uprchlíků celou noc.

Dne 8. května přijelo do města auto s československou vlajkou a úředníkem Venigramem z Trávníčku a ten chtěl od Němců převzít do správy letiště na Kalvárii. Německý velitel ho však vydat nechtěl a také ho nevydal. Asi ve 23 hodin pánové Josef Mohelský a Vladimír Semerád vyzvali na radnici radní, aby vydali všechny zbraně Čechům. Protože v Hodkovicích bylo stále ještě hodně německých vojáků, použili tedy lsti a radním oznámili, že Češi již jsou ozbrojeni a jsou připraveni si vzít zbraně i násilím. Starosta Lorenz (vlastním jménem Stěhulka) po této pohrůžce nechal zbraně vydat.

Časně ráno 9. května 1945 byly v závodní kuchyni továrny PALUX (nyní MONROE) určeny pro jednotlivé Čechy různé hlídkové i jiné služby a byly mezi Čechy rozděleny zbraně. V bytě Josefa Horny byl zvolen český nový národní výbor. Během tohoto dne projížděl přes Hodkovice oddíl pancéřových vozů od Jablonce nad Nisou kolem továrny PALUX. Zde se kolona zastavila a důstojníci se ptali pana Františka Moce na cestu na západ. Ten jim ukázal správný směr po nové silnici k Českému Dubu. Důstojníci nevěřili, že je to správný směr a jeden důstojník s namířeným revolverem začal pana Františka Moce ohrožovat. Zachránil ho německý kuchař z firmy PALUX, který potvrdil, že silnice na Č. Dub vede opravdu na západ. Pro Hodkovice byla nebezpečná i skupina asi 50 esesáků se třemi tanky, kteří se zde chtěli postavit na odpor Rudé armádě. Nakonec od tohoto záměru ustoupili a odjeli z Hodkovic.

Němci při ústupu sami pálili a ničili svá auta a tanky, kterých v okolí města bylo několik. Transport německých uprchlíků na silnici Hodkovice-Petrašovice byl ostřelován sovětskými letadly a 8 lidí bylo zastřeleno.

Rudá armáda dorazila do Hodkovic 9. května po 17. hodině. Zátaras nad Skalním údolím nebyl pro tuto armádu žádný problém, první tank vše odsunul a průjezd byl volný. Naproti Rudé armádě přijeli na motocyklu pánové Jindřich Horáček s Václavem Zemkem, který jako ruský legionář z první světové války uměl rusky. Oba potom armádu přivedli do města. Můj děda vzpomínal, že se Rusů bál stejně jako německých vojáků. Vyprávěl mi, že k němu do bytu přišlo pět Rusů a nabízeli mu hodinky, ať si vybere, které chce. Prý jich měli na každé ruce několik. Nebrali, nabízeli. Ale chtěli alkohol. Děda říkal, že měl pivo, to jim nechutnalo a rum. To vypili rychle a už děda nic neměl. Jeden prý vypil  i petrolej z petrolejové lampy a potom prý ležel v příkopu před naším domem a bylo mu špatně. Děda se bál, aby si někdo z Rusů nemyslel, že ho otrávil. Prý to byla blbá doba, ta II. světová válka, která vypěstovala v lidech strach. Každá „Válka je vůl“, jak zpívala jedna naše kapela. Děda měl celou válku i obavu ze sousedů, zda na něho neřeknou, že poslouchá zahraniční rozhlas. V tom domě, kde nyní bydlí J. Kvapil (sousedil s naším domem totiž za války Němec). Otec říkal, že byl hodný, kamarádský, ale děda nevěřil nikomu a ničemu. Asi si to nedokážeme představit, co se dělo. Jinak byl můj děda členem prvního národního výboru, který vznikl v květnu 1945.

České obyvatelstvo Rudou armádu srdečně uvítalo. Zdůrazňuji, že české obyvatelstvo. České obyvatelstvo vítalo Rudou armádu – osvoboditelku Československa. Když se ale podíváme na fotky pořízené v Hodkovicích před válkou, když žila v Hodkovicích česká menšina, tak z toho jde hrůza. Všude se na fotkách je vidět, že před 2. sv. válkou se v Hodkovicích vítala německá armáda jako osvoboditelka Němců, složení obyvatel tomu ale odpovídalo.

Vojáky Rudé armády na náměstí přivítal pan František Moc, který se za okupace tajně naučil rusky. Přivítání se také zúčastnily ženy z Ukrajiny, které byly ve fabrice PALUX nasazeny na práci. Kolem 23. hodiny vjela do města další sovětská motorizovaná jednotka, která ve městě zůstala do 10. května.

Dne 10. května přijel do Hodkovic od Turnova tank s československým praporem a zůstal stát na náměstí. 10. května byli u Hodkovic zastřeleni dva esesáci a dne 11. května dva Lotyši, kteří spolupracovali s Němci.

Po 10. květnu byli místní nacisté pozatýkáni a uvězněni na radnici ve vězení a později odsunuti do Německa.

Takový byl květen 1945 v Hodkovicích, tak probíhalo osvobození Hodkovic nad Mohelkou.

Abych mohl přiblížit květnové události roku 1945 v Hodkovicích nad Mohelkou, vzal jsem si na pomoc kroniku pana Štěpána Řezáče, kterou mi na přečtení a pořízení výpisků zapůjčila paní K. Křivancová a využil jsem také vyprávění očitých svědků těchto dnů.


Ing. Václav Zajíček

Sdružení rodáků a přátel Hodkovic

Vytvořeno 5.5.2014 15:25:42 | přečteno 3744x | irena.libalova