Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Listopad 1989 v Hodkovicích nad Mohelkou

Slavnostní odhalení pomníku T. G. M. dne 26. 5. 1990, autor: archiv SRPH

V těchto dnech si připomínáme dvě výročí spjatá se 17. listopadem – Dnem boje za svobodu a demokracii.

Je to již 80 let, kdy český národ protestoval proti obsazení Československé republiky nacistickým Německem. Pohřeb Jana Opletala, zastřeleného během shromáždění v den výročí založení samostatného československého státu, přerostl v mohutnou studentskou demonstraci. 17. listopadu 1939 následovala reakce okupantů – poprava devíti představitelů studentských organizací, internace více než tisícovky studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen a uzavření českých vysokých škol. Pro trvalou připomínku byl tento den v roce 1941 vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.

Hodkovice v té době byly součástí zabraného území. O svou českou školu (byť jen základní) přišly 15. září 1938. Budovu převzala německá škola, okolí školy bylo zničeno, knihy a učebnice spáleny na hřišti. Pouze několik statečných vlastenců posílalo své děti do Petrašovic, které sice také spadaly do Sudet, ale česká škola v nich zůstala.

Druhé výročí spojené se 17. listopadem si většina z nás pamatuje – před 30 roky proběhly studentské protesty, které vyvrcholily tzv. sametovou revolucí. O událostech, které tomu předcházely, by bylo možné napsat mnoho stran, ale zkusme si zde připomenout alespoň některé.

Konec 80. let byl ve znamení pokračujících ekonomických problémů, kdy se centrální plánování zcela rozcházelo s realitou. Důsledkem byly dosti často prázdné regály v obchodech a dlouhé fronty ve dnech, kdy přišlo zboží. Nedostatkové zboží a služby byly pouze pro známé, za úplatky či protislužby. Velký problém byl také s životním prostředím, které nebylo nijak chráněno. Rostoucí spotřebu těžkého průmyslu, přibývajících obyvatel a plýtvání v zastaralých technologiích měly pokrýt nové zdroje energie. V souhře s elektrárnami a továrnami za polskou a německou hranicí dosáhla devastace severních Čech vrcholu. Kvalita ovzduší zde byla nejhorší v Evropě, což vedlo k nárůstu zdravotních problémů obyvatel. Symbolem této doby jsou mrtvé lesy v Jizerských a Krušných horách. Oficiální zdroje však vše zlehčovaly, zatajovaly a postihovaly „potížisty“, kteří se snažili o nápravu. Stejně reagovaly i na havárii černobylské jaderné elektrárny v roce 1986.

Zatímco v tehdejším Sovětském svazu začal Michail Gorbačov prosazovat politiku otevřenosti (glasnosť) a přestavbu ekonomiky (perestrojka), Československá komunistická strana se změnami nesouhlasila a dokonce cenzurovala některé Gorbačovovy výroky. Od roku 1987 začínají lidé projevovat svůj nesouhlas s politickou i ekologickou situací častými petičními akcemi a demonstracemi. Většina akcí byla potlačena Veřejnou bezpečností a Lidovými milicemi. Na jaře 1989 vznikla petice „Několik vět“, kterou vytvořilo hnutí Charta 77, a kterou krom disidentů podpořili také populární umělci a vědci. Jedním z největších mimopražských protestů byla demonstrace za zlepšení životního prostředí v Teplicích ve dnech 11. – 13. listopadu 1989, kdy panovala silná smogová inverze a sešlo se na ní téměř tisíc lidí.

Rok 1989 byl revoluční pro celou východní Evropu. Po delší době vyjednávání padl komunistický režim v Polsku a Maďarsku. Potom se přes nás převalila vlna uprchlíků z východního do západního Německa, která upoutala pozornost stovkami trabantů opuštěných v ulicích Prahy. Dne 9. listopadu padla berlínská zeď – symbol komunistické totality.

Další kapkou v moři bylo svatořečení Anežky České dne 12. listopadu papežem Janem Pavlem II., které živě přenášela Československá televize. Večer se po celé zemi rozezněly kostelní zvony a lidé si říkali, že „zvoní hrany komunistickému režimu“.

Za těchto okolností byl pád režimu v ČSSR již pouze otázkou času. Na pátek 17. listopadu bylo oficiálně schváleno pietní shromáždění u příležitosti 50. výročí smrti studenta Jana Opletala. Průvod několika desítek tisíc lidí (nejen studentů) prošel z Albertova naplánovanou trasou na Vyšehrad, ale místo aby se zde rozešel, pokračoval do centra na Národní třídu, kde byl brutálním zásahem Veřejné bezpečnosti zastaven, aby nepokračoval až na Václavské náměstí nebo na Pražský hrad.

V hodkovické kronice je listopadové dění popsáno takto:

Jako v celé republice, tak i v Hodkovicích sledovali lidé s napětím dění v Praze. Všude se diskutovalo. Zpočátku se lidé ještě báli. Také reakce byly různé, docházelo k diskusím na pracovištích. Z Prahy se k nám dostalo prohlášení studentů s jejich požadavky. Je nutno připomenout, že někteří lidé to odsuzovali a někteří členové milicí by byli ochotni jít proti demonstrantům zasahovat – i tvrdě, jak se vyjadřovali. Domnívám se, že velkou úlohu sehráli i studenti z Liberce. Na výpadovkách z Prahy rozdávali studenti letáky a tiskoviny. Ještě 23. listopadu byla však i na dálnici u Autobrzd příslušníky bezpečnosti kontrolována auta jedoucí od Prahy. Posádky byly zapisovány a hledány tiskoviny. V těch dnech se už ale i v Liberci konala podvečerní shromáždění na náměstí před radnicí. K těm prvním propůjčila balkon Československá strana socialistická.

Protože v Liberci již vládla vpravdě revoluční atmosféra, svolal zřejmě ONV nebo OV KSČ do nového Kulturního domu do Hodkovic na čtvrtek 23. listopadu odpoledne ředitele všech podniků z okresu. Zde jim bylo doporučeno, aby zabránili generální stávce s tím, že pracovníci, kteří se jí zúčastní, mohou dostat „A“ (neomluvenou absenci) se všemi dalšími důsledky (sebrány rodinné přídavky, celoroční podíly atd.). Zasedání byla přítomna poslankyně Národního shromáždění Marie Kabrhelová.

V Praze však byly v sobotu i v neděli velké demonstrace na Letné. Přes všechny hrozby i přehnané informace o škodách, které se tím způsobí, se uskutečnila v pondělí 27. listopadu od 12. hodin generální stávka. V Hodkovicích přišli přes nesouhlas vedení někteří pracovníci Domácích potřeb na náměstí. Byli tam i další občané. V Autobrzdách se sešli pracující ve středisku nástrojárna. Rozproudila se poměrně ostrá výměna názorů. Nic neříkající rezoluce z podniku z Jablonce, kterou přečetl ředitel Vrkoč, nebyla schválena. Dobu stávky si zúčastnění zaměstnanci napracovali.

V těchto dnech vzniklo i Občanské fórum v Autobrzdách. První jeho činností byla sbírka pro studenty VŠST, kteří drželi hlídky, rozmnožovali prohlášení i plakáty, objížděli závody v okrese. Také ve městě vzniklo Občanské fórum. Z počátku se členové scházeli tajně takřka obden v sanitární místnosti ČSD. První veřejný diskusní večer v Kulturním domě byl uspořádán 7. prosince Občanským fórem města. Sál i balkony Kulturního domu byly zaplněny občany. Akce studentů nám přiblížili studenti VŠST z Liberce. O činnosti OF promluvil MUDr. Čermák. Na požádání vystoupil s příspěvkem o historii sochy T. G. Masaryka pan Josef Havlík. Sochu se mu podařilo objevit v depozitáři Severočeského muzea v Liberci. Na diskusním večeru bylo přijato stanovisko Občanského fóra v Hodkovicích, ve kterém se přihlašuje k prohlášení studentů a OF z Prahy. Doporučuje připravit návrh oslav 140. výročí narození T. G. Masaryka. Vyjádřilo nedůvěru poslancům Kabrhelové a Švestkovi. Požadovalo uplatnění zrušení vedoucí úlohy KSČ i v místních orgánech a další požadavky. K tomuto stanovisku se ve městě a v Autobrzdách písemně přihlásilo 620 lidí. 14. prosince se konala ustavující schůze Výboru na znovupostavení pomníku T. G. Masaryka.

Po 17. listopadu se na místě, kde byla v roce 1968 postavena socha T. G. Masaryka, začali scházet lidé. Bývalo to většinou v pátek v podvečer. Zde obvykle promluvil někdo z přípravného výboru pro znovupostavení sochy a lidé se zde dovídali nejnovější události od aktivistů Občanského fóra. Tato shromáždění dostala název „Zpívání u TGM“.  Společně se zde zazpívaly lidové písně, většinou za doprovodu harmoniky lékárníka pana Karla Havlíka. Mimo jiných to byla vždy „Teče voda teče“.


Bohužel se mi zatím nepodařilo vypátrat žádné fotografie z listopadového dění v Hodkovicích nad Mohelkou, proto prosím vážené čtenáře, aby zapátrali ve svých rodinných archivech a zapůjčili našemu spolku své fotografie k okopírování. Předem děkujeme.

Martina Pelantová
Spolek rodáků a přátel Hodkovic
a >ref="file:///C:homemartinadata

Vytvořeno 5.11.2019 10:00:55 | přečteno 343x | irena.libalova