Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Oslavy svátku práce v Hodkovicích

1  máj (1)

Oslavy Svátku práce připomínají vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886. Dělníci se tehdy snažili touto formou protestu prosadit osmihodinovou pracovní dobu. Celá iniciativa vyvrcholila Chicagskou tragédií, při které došlo k ozbrojenému střetu mezi stávkujícími a policií. Demonstrací se tehdy v USA zúčastnilo asi 500 tisíc dělníků. 4. května 1886 během demonstrace explodovala na chicagském tržišti bomba. Ta způsobila ztrátu na životech několika lidí. Vůbec poprvé v historii se Svátek práce celostátně slavil 1. května 1888 v USA.

V roce 1889 schválila 1. květen jako svátek všech pracujících Druhá internacionála na návrh francouzských socialistů. V českých zemích si tento svátek lidé poprvé připomněli později (v roce 1890), shromážděním na Střeleckém ostrově v Praze.

1. máj původně vznikl jako důsledek nespravedlivého sociálního útlaku lidí, kdy na jedné straně byla menšina neuvěřitelně bohatých a na druhé straně většina neuvěřitelně chudých. Tedy takových novodobých otroků, kteří byli nuceni za mizerný plat pracovat každý den i 12 a více hodin jenom proto, aby jejich rodiny mohly alespoň přežít. Svátek práce pomáhal sjednotit všechny chudé a ukázat bohatým na nespokojenost s takto příkře sociálně rozdělenou společností a odhodlanost chudých změnit tento stav. Byla to svým způsobem pohrůžka a upozornění pro bohaté, že zaměstnanci jsou také lidé a chtějí žít plnohodnotný život a pro jeho dosažení jsou ochotni i povstat.

 V tzv. “socialistických” zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější. Organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními politiky. Za socialismu se měla oslava chápat jako vzpomínka na minulé doby, kdy bylo málo sociálních jistot, byli nezaměstnaní, žebráci a špatně placení zaměstnanci. Oslava měla v tzv. „socialistických“ zemích připomínat lidem současný stav, tedy život bez nezaměstnaných (byla ale povinnost pracovat), bez žebráků a život s vysokou sociální jistotou lidí.  Účast na oslavách prvního máje byla velmi často nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Z oslav se tak stala nucená povinnost a tím se oslavám uškodilo. V našem státě se tak tento svátek zprofanoval a dokonce se začalo říkat, že je to komunistický svátek. Zapomínalo se již, kde a proč oslavy vznikly.

Připomeneme si nyní  oslavy tohoto svátku v Hodkovicích nad Mohelkou.

Ve čtvrtek 1. května byl v roce 1919 i v Hodkovicích konečně svobodně oslavován 1. máj –  Svátek práce. Pro zaměstnance, od rozhodnutí mezinárodního dělnického kongresu v Paříži 1889, byl 1. máj uznávaným celosvětovým svátkem práce, ale továrníci a boháči z okolí Liberce se báli požadavků zaměstnanců na zvyšování mezd a požadavků na kratší pracovní dobu. Proto si zvali vojsko a četnictvo a každý náznak průvodu a demonstrace za práva zaměstnanců byl okamžitě tvrdě potlačen. Od roku 1919 se stal tento den v Československu státem uznávaný svátek a tak již nebylo možné rozhánět průvod a demonstraci v den státem uznaného svátku.

Abychom si přiblížili více důležitost těchto oslav, připomeneme si i něco z tehdejšího života občanů.

Po I. sv. válce je všude nedostatek chleba, mouky, másla, mléka, masa, tuku, ošacení, obuvi, dřeva, uhlí, prostě všeho. Ukončením války se očekávalo všeobecné oživení obchodu, ale opak byl pravdou, obchod úplně ustrnul. Nízké mzdy – to byla příčina hospodářské krize. Chamtivost továrníků a podnikatelů se šetřením na mzdách svých zaměstnanců se nakonec obrátila právě proti nim. Zbytečně se takto začala vytvářet hospodářská krize, protože když lidé nemají peníze, nemají za co nakupovat, podnikatelé nemají potřebu vyrábět a když není třeba vyrábět, propouštějí se zaměstnanci a krize se tak prohlubuje. Osobní zájmy podnikatelů byly ze společenského hlediska silně kontraproduktivní. Zaměstnavatelé za to museli platit vysoké daně státu, protože o nezaměstnané se musel v každé době nakonec postarat stát a na to potřeboval peníze z daní. Státní příspěvek činil pro navrátilce z války a obchodníky 4 Kč denně, pro pojištěné dělníky 2 Kč, pro nepojištěné 1,80 Kč. Dále každý člen domácnosti včetně dětí dostával 1 Kč denně. Aby bylo možné posoudit, kolik se dalo za tyto peníze koupit, uvedu několik příkladů cen z roku 1919. Brambory 1 kg 1,60 Kč, Pšeničná mouka 1 kg 7 Kč, čočka 11 Kč, máslo 60 Kč, mléko 1 l stál 3,60 Kč, vejce 1 ks 1,20 Kč, vepřové sádlo 1 kg 45 Kč, vepřové maso 1 kg 36 Kč, hovězí maso 1 kg 24 Kč, hnědé uhlí 1 q 29,40 Kč, pivo 1 l stálo 3,20 Kč, 2 kg chleba 6 Kč a např. boty 300 Kč.

V roce 1919 byl národním shromážděním uzákoněn osmihodinový pracovní den, o který zaměstnanci tak dlouho usilovali. Zákon se tehdy dodržoval, nebylo myslitelné, že by někdo ze zaměstnanců pracoval delší dobu, než bylo stanoveno zákonem. Podstatné bylo i to, že přechodem na kratší pracovní dobu nebyl krácen zaměstnancům výdělek. O tento zákon bylo dlouho usilováno. Ještě v šedesátých letech 19. století trvala pracovní doba od 5hod ráno v létě a od 6hod. v zimě do 20hodin s půlhodinovou nebo hodinovou přestávkou. Pracovní doba trvala 13–14 hod. denně. V roce 1883 byla pracovní doba stanovena maximálně na 11 hod. denně. Od 1. října 1899 byla zavedena desetihodinová pracovní doba. V Československé republice byla osmihodinová pracovní doba zavedena zákonem z 19. prosince 1919, pracovat se mohlo maximálně 48 hodin v týdnu, nám známý termín přesčasy v té době neexistoval, v týdnu musel mít zaměstnanec minimálně 32 hodin nepřetržitého volna. Konečně byl naplněn požadavek zaměstnanců – 8 hodin práce, 8 hodin zábavy, 8 hodin spánku.

V roce 1923 na ošacení dětí nezaměstnaných občanů město schválilo do fondu 500 Kč, to samé dává i místní spořitelna. 31. 10. 1923 bylo rozhodnuto o opravě Liberecké a Pražské ulice, aby byla práce pro nezaměstnané. Pro tento účel si město vzalo půjčku 20 000 Kč.

Průmyslová krize u nás byla veliká, v březnu musela vláda podporovat 122 640 osob a bylo ve státě 36 000 nezaměstnaných. Lidé si naříkali na vysoké daně, např. důchodová daň byla 17,10 %, daň z příjmu 61,31 %, atd.

14. 2. 1930 dostali výpověď všichni mistři firmy Blaschka a spol. a potvrzovalo se tak bídné postavení celého textilního průmyslu v našem státě. V sobotu 15. 2. 1930 dává i firma Hertel a Wilde 18 výpovědí dělníkům a zaměstnancům, také firma Ahrens a spol. propustila 10 dělníků.

3. 4. 1930 v 15 hod. se zastavily stroje v továrně na vlněné zboží firmy Blaschka a spol. definitivně. Byl to konec firmy, která byla v chodu téměř 100 let. Znamenalo to nezaměstnanost pro mnoho našich spoluobčanů a bídu a nouzi pro jejich rodiny. Aby město alespoň trochu mohlo zmírnit bídu obyvatel, kteří neměli ani na chleba, začala se provádět další etapa regulace Mohelky v okolí fabriky.

V Hodkovicích bylo koncem roku 1931 nahlášeno 435 nezaměstnaných. Kromě toho je ještě dalších 120 osob bez práce, ale ti se na zprostředkování práce nehlásí, stydí se za svůj úděl. Státní péče nestačí odstranit nouzi, městský úřad proto dne 4. 12. 1931 vyzval ty obyvatele, kteří mají práci, aby přispívali na lidi v nouzi a to řemeslníci a obchodníci jedním měsíčním platem, dělníci a zaměstnanci 1 % z měsíčního příjmu a věcnými dary a rolníci svými výpěstky. Vybralo se 11 000 Kč. Obchodníci ale neslevují z vysokých cen a lidé nemají na nakupování peníze.

Navíc stát oznámil od 1. 1. 1932 zvýšení jízdného na železnici, čímž ohrozil dojíždějící do zaměstnání mimo naše město, protože po zvýšení jízdného se muselo o to víc ušetřit na ošacení a jídle.

20. 1. 1933 předkládá Výbor nezaměstnaných v Hodkovicích starostovi svoje požadavky a to - vyplácet každému nezaměstnanému 30 Kč týdně a na každé dítě ještě týdně přídavek 10 Kč plus 1 Kč na mléko, dále je předložen požadavek, aby obec platila nezaměstnaným nájemné, obstarávala a platila jim uhlí a jednorázově poskytla každému nezaměstnanému 4 500 Kč. Město slíbilo, že požadavky bude řešit. Na veřejná zasedání budou příště dostávat nezaměstnaní omezený počet vstupenek, protože se stalo, že na posledním zasedání zastupitelstva asi 60 nezaměstnaných rušilo zasedání svými nespokojenými výkřiky. V tomto roce byl nejvyšší počet nezaměstnaných v únoru, v Československu bylo již 920 182 nezaměstnaných. Po předchozím snížení platů státních zaměstnanců jsou následně sníženy i mzdy zaměstnanců u soukromníků. Obchodníci a řemeslníci ztrácejí další odbyt. Bohatí chtějí být ještě víc bohatí a jak jinak než na úkor chudých. Chudí volají po nové společnosti, ve které každý dostane práci a za ni i odpovídající plat. Zesiluje vliv jak pravicových, tak i levicových extremistů. Hrozivě posiluje zbrojní výroba. Bohatí potřebují nutně odbytiště pro své výrobky. V Německu začíná sílit nacionalismus, začíná rasová nesnášenlivost. Hitler slibuje práci a získává příznivce.

Sociální bída a nespravedlnost vede vždy k tomu, že líbivé řeči  fanatizují davy lidí, lidé chtějí rychlé a jednoduché řešení, které jim pomůže z bídy. Získání nových trhů, statků, bohatství, atd., to jsou slova, která chtějí lidé slyšet. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou kterou lidé opakují a nakonec jí i věří. Z bídy a krize nakonec začíná hrozit světový konflikt.

V roce 1933 se musela řešit velká nezaměstnanost a z ní pramenící bída, proto bylo rozhodnuto o obnovení části okresní silnice z Hodkovic k mlýnu na Rádle, aby bylo několik pracovních příležitostí. Česká záložna věnovala 500 Kč pro nezaměstnané. Městské zastupitelstvo v únoru rozhodlo o zaslání petice vládě s požadavkem, aby každý nezaměstnaný dostával od vlády 30 Kč týdně a pro každé své dítě ještě dalších 10 Kč a 1 Kč na mléko každý den.

9. 3. 1933 byla Hodkovicím udělena mimořádná podpora ministerstvem pro nezaměstnané ve výši 1 600 Kč a výnosem okresního úřadu jsou zakázány akční výbory nezaměstnaných, protože nemají zákonný podklad.

27. 2. 1933 se konalo „Hladové komité Hodkovic“ a předneslo požadavky na okamžité zahájení nouzových prací, jako je úprava cesty k cihelně, regulace Mohelky, atd., dále zvýšení potravinových lístků pro nezaměstnané a to na 4 ks pro svobodného, 5 ks pro ženatého a 1 lístek pro každé dítě týdně, dále 10 kg žitné mouky na osobu, 50 q uhlí na zimu, dále se žádalo od Rohana, aby dal každému nezaměstnanému 0,5 m3 dřeva a od státu placení nájemného. Byl vznesen požadavek na okamžité zastavení exekucí sedláků, malých řemeslníků, domácích pracovníků a dělníků, škrtnutí všech nezaplacených daní všem, kteří nemají roční příjem vyšší než 16 000 Kč. Řemeslníky byl vznesen požadavek na osvobození daně z obratu. Protestovalo se proti propouštění a nízkým mzdám. Dále se protestovalo proti národnostnímu štvaní a byla přednesena žádost o zajištění národnostní a sociální svobody.  Podepsán za „Hladový komitét“ Wilhelm Koták. Požadavky byly předány na radnici a přeposlány vládě.

Okres Liberec je v souvislosti s vysokou nezaměstnaností prohlášen v r. 1934 za nouzovou oblast a od státu dostal mimořádnou podporu 150 000 Kč.

V roce 1934 věnovalo město pozornost strádající školní mládeži a zajistilo pro děti podávání polévky v době polední přestávky, kromě toho bylo zprostředkováno poskytování obědů pro chudé v různých rodinách, celkem pro 143 dětí. Sbírka pro chudé děti přinesla celkem 1 152,45 Kč. Více než 100 dětí z Hodkovic, Č. Dubu, Jeřmanic, Jílového, Pelíkovic a Záskalí bylo obdarováno při vánoční besídce. Také obyvatelé našeho chudobince dostali díky dobré práci radního pro péči o chudé p. Richarda Zimmera mnoho darů, např. 17 hubertusových plášťů, 13 obleků, 27 párů kalhot, 14 párů bot, 7 párů punčoch, 15 pulovrů a mnoho dalších věcí. 25 Kč dostalo 9 osob žijících mimo místní chudobinec.

V Hodkovicích byla bída a málo pracovních příležitostí. Kdo nějakou práci měl, tak mizerně placenou, mezi lidmi bylo málo peněz, byla malá koupěschopná poptávka.  

I v roce 1935 mají občané Hodkovic velkou bídu (nejvíc dopadá na děti), v obchodech je ale nadbytek zboží, na které nemají lidé peníze. 50 % školních dětí trpí podvýživou, pokles porodnosti je katastrofální. Průměrný plat dosud zaměstnaného dělníka je 120 Kč týdně, ale např. chleba stojí 2 Kč, máslo 20 Kč, cukr 6,40 Kč, hovězí maso 13 Kč, vepřové maso 15 Kč, pivo 3,20 Kč. Počet nezaměstnaných je vysoký. Ve městě není v provozu továrna p. Blaschka, zaměstnávala 700 lidí, také pivovar je mimo provoz a to znamená pro město velký úbytek na daních a pracovních příležitostech. Není práce ani pro domácí dělníky, protože poklesl jablonecký export skleněného zboží a výroba je omezena. Nepracuje městská cihelna. Stavebnictví a řemesla krachují.

Dne 15. 1. 1936 schůzovali nezaměstnaní z Hodkovic ve Flanderkově hospodě a předali následně požadavky na radnici prostřednictvím své delegace. Žádali např. příděl dřeva a zvýšení sociální podpory. Když bylo přislíbeno, že jejich požadavky budou splněny a mluvčí delegace to na náměstí oznámil davu, dav se klidně rozešel a zásah připravených četníků nebylo nutné provádět.

30. 10. 1936 bylo na městském zastupitelstvu rozhodnuto o zákazu pouliční žebroty, která pohoršovala bohatší občany.  Město se tento zdroj příjmu nejchudších pokusil nahradit darem pro tzv. „chudinský fond“. Zastupitelstvo šlo ohledně žebrání hodně daleko i do tradic a zakázalo i pomlázku o velikonočním pondělí, rovněž zakázalo zpívání o Třech králích a chození s Mikulášem příslušníkům okolních obcí. Zdůvodněním zákazu bylo tvrzení, že do města chodí na koledu i občané z okolních obcí a to si město nepřeje.

Od února 1938 dostává 14 potřebných dětí obecné a měšťanské školy čtyřikrát v týdnu úplný oběd zdarma.

To jen tak pro dokreslení, v jakých podmínkách probíhala oslava 1. máje v našem městě.

Je zajímavé, že Svátek práce je i v současné době slaven v mnoha zemích po celém světě. Konají se mohutné demonstrace, pracující bojují za spravedlnější svět a za své lepší životní a pracovní podmínky. Ve Spojených státech amerických a v Kanadě (svátek Labor Day) pak připadá na první pondělí v září.

Na fotografiích je ukázka již z tzv. „organizovaných“ oslav 1. máje.

1. květen symbolizoval ale i začátek jarní setby, sázení brambor a byl zasvěcen bohu slunce a plodnosti. První máj bývá však spojován i s pohanskou tradicí. Dle lidového zvyku bude žena, políbená v tento den pod rozkvetlou třešní celý rok krásná a přitažlivá. Již tradičně tak v první májový den zaplní desítky zamilovaných dvojic třešňové aleje či jiná romantická místa, aby zde dostály zlidovělým obyčejům a zajistily si štěstí i lásku do dalšího roku. Proto ani Vy nezůstávejte svým drahým polovičkám nic dlužni a v den „třešňové“ lásky se vydejte na zamilovanou procházku do probouzející se přírody! A nejen v tyto dny!


Ing. Václav Zajíček
Sdružení rodáků a přátel Hodkovic


Svátek práce v Hodkovicích

1  máj (1)

1 máj (1)

 
1  máj (2)

1 máj (2)

 
1  máj (3)

1 máj (3)

 
 
Vytvořeno 2.5.2016 14:19:56 | přečteno 1053x | irena.libalova