Historie je prostý výčet historických údajů a událostí. Dějepis se snaží na základě těchto historických údajů vykládat a zdůvodňovat jejich příčiny a zdůvodňuje i historické události. Bohužel se toto často děje tendenčně a účelově tak, aby to vyhovovalo vládnoucímu režimu. Porovnání knih dějepisu z různých dob dává tomuto tvrzení za pravdu. Pověsti vycházejí většinou z historických dat, ale tam, kde není historický podklad dochází k tzv. „dovýkladu“ a nastupuje lidová tvořivost. Pohádky nevycházejí z historických událostí v žádném případě, většinou je možné jejich vznik zdůvodnit snahou utěšit většinu chudých a nespokojených občanů s jejich současným životem a dát jim chvilkovou naději, že spravedlnost, láska, pravda a chytrost zvítězí nad lží, nespravedlností, nenávistí a blbostí a že právě poctivý člověk dojde svému štěstí, lásce a spokojenému životu. Pohádky se hezky poslouchají, dospělí si mnohdy příběhy z pohádek srovnávají se současným stavem svého života a života společnosti.
Uvádět prameny znění těchto pověstí by bylo velice obtížné, protože jich bylo hodně. Nejvíc jsem čerpal z vyprávění svého dědečka Václava Zajíčka (1890-1968), dále z překladů německých pramenů od pana Ladislava Tomeše a z knih Báje a pověsti z Čech a Moravy – Liberecko od Vl. Hulpacha a z knihy Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech nejsevernějších Čech od Marka Řeháčka.
Nyní se budeme věnovat některým pověstem z našich Hodkovic.
Ing. Václav Zajíček
Sdružení rodáků a přátel Hodkovic