Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Střípky z historie Hodkovic - Hostince a restaurace

Dne 6. 6. 1926 se od 15. hod. do 18. hod konaly v Hodkovicích první závody do vrchu na Záskalí, pořádané jabloneckým Klubem motoristů. Start byl u skály zvané „Medvědice“, ve které je starý vodojem a cesty vedoucí ke Skalnímu údolí. Tady byl i hostinec. Cíl byl u dalšího hostince a to „Na Krásné vyhlídce“ na Záskalí. Tisíce diváků obsadily prostranství podél silnice. Závodů se zúčastnilo 38 soutěžících jezdců, nejlepšího času dosáhl pan Gustav Koenig z Liberce, který projel tento úsek za 2 minuty a 28 vteřin.

V roce 1927 si podal p. Stanislav Arlt na radnici žádost o poskytnutí koncese na hostinec v čp. 355 a jeho žádost byla schválena.  Hostinec byl bezprostředně po schválení žádosti a udělení koncese otevřen. Přes silnici u lesa tzv. „Kozí brady“ se nacházel další hostinec. Budova je starousedlíkům známá jako dům „U Marjánků“. Je to ten dům s pískovcovým komínem u lesa zvaného Kozí brada. 7. 8. 1927 uspořádal Klub motoristů v Jablonci své druhé závody do vrchu na tříkilometrové trati. Start byl tentokrát u tzv. „Kinderheimu“ - dětského domova v Hodkovicích a cíl opět u  hostince „Na Krásné vyhlídce“ na Záskalí. I tyto závody proběhly bez nehody a přilákaly kolem 10.000 diváků. V nejlepším čase dojel pan Franz Liebig z Liberce a to za 2 min. a 42 vteřin. Tyto první dva závody do vrchu, to byl začátek tradice automobilových závodů  „Hodkovice - Záskalí“. Mnozí z vás si jistě vzpomínají i na to, že některé z těchto závodů do vrchu bylo možné sledovat i v TV.  Závodů zde bylo pořádáno hodně, např.: Závody do vrchu jako mistrovství republiky, Triola Cup, Car Winter Cup, Mezinárodní mistrovství ČR v ručním ovládání automobilů (postižení), Mistrovství ČR v ovládání automobilů (postižení), Historic Rallye Záskalí, a další. 

Překvapivé je to množství hostinců v této lokalitě. Kolik hostinců před II. sv. válkou v různém čase v Hodkovicích vlastně bylo? Je třeba si uvědomit, že před II. sv. válkou nebyla TV, rádio bylo vzácností a pořádání divadelního nebo hudebního představení a i promítání filmu v kině, to bylo pro obyvatele města něco mimořádného. V té době se proto stává hospoda centrem kultury, společenského setkávání a i sjednávání zakázek. Ti bohatší, hlavně mistři všech řemesel, se snažili držet tzv. „modré pondělky“ a tento den se jim někdy protáhnul až do středy. Do hospody chodili již na snídaně, potom se popíjelo a hrál se oblíbený kulečník, kuželky, dále i karty a dáma. Společenský cechovní život se silně pěstoval a byl i zdrojem veselého života v hospodách.  Nechyběli ani lidoví básníci a šprýmaři, všude se zpívalo. Před zavedením železnice byla téměř každá hospoda plná povozníků a formanů. Nepodařilo se mi získat kompletní informace o provozování hostinské činnosti v našem městě, ale pro zajímavost uvádím zjištěné.  Co se nám tedy zatím podařilo zjistit:
Nedaleko skály Štefánky a skály „Medvědice“ se nachází tzv. „Skalní údolí“. V 19. a na začátku 20. století zde byl prosperující hostinec Štěpána Hillera, ve kterém byla také spolková místnost místních ostrostřelců. Ostrostřelci zde měli samozřejmě i střelnici, střílelo se směrem od budovy hospody do terčů u protější skály. V této skále je dodnes možno vidět mnoho pozůstatků po jejich střelách. Protože německy se řekne střelec „SCHÜTZE“, z toho následně počeštěním vznikl název „ŠICOVÉ“ a Skalnímu údolí se začalo říkat „ŠICÁK“. Směrem od budovy hospody k protější skále bylo antukové hřiště, hrával se zde tenis, volejbal a později i nohejbal. Podle tenisového kurtu dostává Skalní údolí další název – „TENISÁK“. Němci to zde nazývali „Felsen Täler“ nebo „Felsen Tal“ a „Skalní údolí“ je překlad tohoto názvu. 12. 4. 1929 došlo v hospodě „Ve Skalním údolí“, kde se před otevřením provozu restaurace využívalo výčepu hospody také jako pasířské dílny firmy Brditschka, k výbuchu. Došlo k pádu nádoby s benzínem a tento se vznítil. Nádoba byla rychle z hospody vyhozena ven, ale dívky, pracovnice v dílně, vystrašené výbuchem vyskakovaly bez rozmyslu zavřenými okny a tři z nich utrpěly řezné rány. Přivolaná sanitka jim poskytla první pomoc, načež byly raněné předány do lékařské péče. O nedělích bývalo ve Skalním údolí živo, končil tady tzv. „rodinný špacír“ a každý z rodiny si zde mohl zábavu najít. Setkání rodin na tomto místě, to byla příležitost k popovídání, byla to prostě taková společenská událost. Směrem od hospody k Záskalí byl mezi čtyřmi stromy (ještě tam ty stromy stojí) postaven dřevěný altán pro muzikanty. Často zde v neděli odpoledne hrávala hudba, od jara do podzimu byla postavena i malá dřevěná „dupárna“ pro případné tanečníky. Před altánem směrem k lesu byla budova kuželkárny. Podél kaštanů stávalo několik prodejních stánků, kde bylo např. i kolo štěstí, prodávalo se pečivo, perníčky, atd. Celý areál Skalního údolí byl původně oplocen. Také u skály Štefánky se bylo možné občerstvit, stával zde stánek, který patřil k hospodě ve Skalním údolí. Po roce 1948 už hospoda nebyla provozována.

Když se vychází ven ze Skalního údolí na silnici k Záskalí, každého upoutá ve skále starý vodojem, který byl původně zásoben vodou z pramenů ze Záskalí, Javorníka a i z artézské studny, která se nachází na kraji lesa u bývalé hospody „Arltů“. Při vrtání studny se nejdříve narazilo na minerální vodu. Minerální prameny jsou zřejmě i pod Městským lesem směrem k sídlišti Podlesí.  Našel jsem i zmínku o možném výskytu teplých pramenů. Ve starší části bývalé restaurace „U Arltů“ se z okénka vedle vchodových dveří provozoval prodej tabákových výrobků a novin. Prodejní okénko je dosud zachovalé. Ve starší části budovy bydlel majitel a byla zde kuchyň. V podkrovních místnostech byl byt pro dvě tzv. „Kelnerky“ (číšnice), kterým vedle obsluhy v restauraci nevadilo i poskytování sexuálních služeb. V novější části budovy byl sál a výčep. Na zahradě bylo několik kaštanů, pod kterými se v létě dobře posedělo, často v této hospodě zněla i hudba. Ze zahrady je do skály vytesaná chodba, sloužila jako sklad pro sudy s pivem. Nyní je chodba z části zasypaná.

Hospoda u Kozí brady byla malá, hlavně sloužila karbaníkům, chodili sem hrát jak Češi, tak Němci. V této budově je ve sklepě zachovalá studna s výbornou vodou, což byl poklad pro každou hospodu. O jakých dalších hospodách jsem v kronikách ještě našel zmínku? Jsou to následující hostince:

-  na náměstí „U Zlatého lva“, dnes samoobsluha. Sloužil projíždějícím, pro koně měl velké stáje.

-  „U Černého orla“, také zájezdní hostinec, byl naproti radnici, také zde bylo mnoho místa pro ustájení koní

-  „U Hroznu“ v čp. 213

-  „Radnice“ s tanečním sálem a známými lihovými nápoji, nájemce platil ročně 1102 zl.

-  „U Koruny“ v Pražské ulici čp. 180, zájezdní hostinec, taneční sál, velké stáje

-  „K Městu Liberci“ na křižovatce, bylo to místo povozníků, sídlo zpěváků a schůzí

-  „U Čížků“ směrem na Petrašovice

-  „U Tří kaštanů“ v čp. 162, také zde byl taneční sál, bylo zde i řeznictví

-  „U Berního úřadu“ čp. 99, byla to místnost spolku Concordia

-  „Josefa Blaschky“ čp. 2, byla zde i vinárna

-  „Josefa Burdeho“ v čp. 293 v Pražské ulici, dnes u Jágrů

-  „Fischerů“ v České ulici, chodil sem spolek tiskařů, také se říkalo „herberk tiskařů“

-  „A. Knoblocha“ v čp. 116, po ukončení války 1866 daroval svým přátelům několik sudů piva

-  „U Donátů“ nebo také „U Bílého beránka“, hostinec stál na hranici Hodkovic směrem k Jílovému

-  „Arcivévoda Štěpán“, takový měl název hostinec Petra Eichlera na náměstí

-  „U Bohatého ševce“ v České ulici“ patřil Fr. Schwerzovi.

-  „Turnhalle“, bývalá osvětová beseda, nyní tam stojí kulturní dům

-  hostinec Josefa Holuba v čp. 179. postavený v roce 1849, byl centrem sklářů, koupil ho dr. Šamánek

-  „U Pošty“ čp. 173

-  „U Zeleného stromu“

-  „U Zlaté hvězdy“

-  hostinec pro vojenské vysloužilce „U Slunce“

-  hostinec „Pivovarská restaurace“

-  „Nádražní restaurace“

-  „U Flanderků“

-  „U Hnízdilů“

Pivo do hostinců bylo většinou dodáváno z místního pivovaru. V Hodkovicích ale byla i výroba vynikajících lihovin, dařilo se hlavně firmám Gustava Kirchhofa, Franze Wandera a Franze Muschaka. Nejen v hodkovických hospodách, ale i v širokém okolí byl odbyt pro jejich výrobky. Velkoobchod zásoben nebyl. V Hodkovicích byli ještě další menší výrobci lihových nápojů a to Josef Ullrich, Berthold Škoda a Josef Janeček.

Velký formanský provoz přes naše město byl výhodou pro řemeslníky a jejich živnosti jako např. kolářství, kovářství, sedlářství, provaznictví a další. Po zavedení železnice (první vlak přes naše město projel z Turnova do Liberce 1. 5. 1859) již nejezdilo přes město tolik formanů a řemeslo nebo rolničení neuživilo celou rodinu. Vedle provozování tradičního řemesla proto hledali řemeslníci další výdělečnou činnost a přistupovali k otevření hostince.  I to může být důvod takového množství hostinských činností v našem městě.  Co se nakonec stalo vedlejší činností živnostníka, zda to bylo tradiční řemeslo nebo provoz hospody, to se dnes již těžko dovíme.


Ing. Václav Zajíček
Sdružení rodáků a přátel Hodkovic


Vytvořeno 30.9.2013 11:04:54 | přečteno 3397x | irena.libalova