Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Střípky z historie Hodkovic - Jak se dříve v našem městě žilo - roky 1919 - 1930

Ve čtvrtek 1. května je v roce 1919 i v Hodkovicích konečně svobodně oslavován 1. máj -  Svátek práce. Význam tohoto dne spočívá v připomenutí svátku práce. Z historického pohledu se jedná o upomínku na vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886. Místní dělníci se tehdy snažili formou protestu prosadit osmihodinovou pracovní dobu. Pro zaměstnance, od rozhodnutí mezinárodního dělnického kongresu v Paříži 1889, byl 1. máj uznávaným celosvětovým svátkem práce, ale továrníci a boháči z okolí Liberce se báli požadavků zaměstnanců na zvyšování mezd a požadavků na kratší pracovní dobu. Proto si zvali vojsko a četnictvo a každý náznak průvodu a demonstrace za práva zaměstnanců byl okamžitě tvrdě potlačen. Od roku 1919 je tento den v Československu státem uznávaný svátek. Nyní již nebylo možné rozhánět průvod a demonstraci v den státem uznaného svátku.

Po I. sv. válce je všude nedostatek chleba, mouky, másla, mléka, masa, tuku, ošacení, obuvi, dřeva, uhlí, prostě všeho. Ukončením války se očekávalo všeobecné oživení obchodu, ale opak byl pravdou, obchod úplně ustrnul. Nízké mzdy – to byla příčina hospodářské krize. Chamtivost továrníků a podnikatelů se šetřením na mzdách svých zaměstnanců nakonec obrátila právě proti nim. Zbytečně se takto začala vytvářet hospodářská krize, protože když lidé nemají peníze, nemají za co nakupovat, podnikatelé nemají potřebu vyrábět pouze na sklad, když není třeba vyrábět, propouštějí se zaměstnanci a krize se tak prohlubuje. Osobní zájmy podnikatelů byly ze společenského hlediska silně kontraproduktivní. Zaměstnavatelé za to musí platit vysoké daně státu, protože o nezaměstnané se musel v každé době nakonec postarat stát a na to potřeboval peníze z daní. Státní příspěvek činil pro navrátilce z války a obchodníky 4K denně, pro pojištěné dělníky 2K, pro nepojištěné 1,80K. Dále každý člen domácnosti včetně dětí dostával 1K denně. Aby bylo možné posoudit, kolik se dalo za tyto peníze koupit, uvedu několik příkladů cen z roku 1919. Brambory 1g 1,60K, Pšeničná mouka 1kg 7K, čočka 11K, máslo 60K, mléko 1l stál 3,60, vejce 1ks 1,20K, vepřové sádlo 1kg 45K, vepřové maso 1kg 36K, hovězí maso 1kg 24K, hnědé uhlí 1q 29,40K, pivo 1l stálo 3,20K, 2kg chleba 6K a např. boty 300K.

V tomto roce byl národním shromážděním uzákoněn osmihodinový pracovní den, o který zaměstnanci tak dlouho usilovali. Zákon se tehdy dodržoval, nebylo myslitelné, že by někdo pracoval delší dobu, než bylo stanoveno zákonem. Podstatné bylo i to, že přechodem na kratší pracovní dobu nebyl krácen zaměstnancům výdělek. O tento zákon bylo dlouho usilováno. Ještě v šedesátých letech 19. století trvala pracovní doba od 5 ti hod ráno v létě a od 6 ti hod. v zimě do 20 ti hodin s půlhodinovou nebo hodinovou přestávkou. Pracovní doba trvala 13 - 14 hod. denně. V roce 1883 byla pracovní doba stanovena maximálně na 11 hod. denně. Od 1. října 1899 byla zavedena desetihodinová pracovní doba. V Československé republice byla osmihodinová pracovní doba zavedena zákonem z 19. prosince 1919, pracovat se mohlo maximálně 48 hodin v týdnu, nám známý termín přesčasy v té době neexistoval, v týdnu musel mít zaměstnanec minimálně 32 hodin nepřetržitého volna. Konečně byl naplněn požadavek zaměstnanců – 8 hodin práce, 8 hodin zábavy, 8 hodin spánku.

V roce 1920 rozhodlo zastupitelstvo města, že i když má město povoleno konat sedm jarmarků a sedm dobytčích trhů, tak vzhledem k tomu, že obyvatelé města mají málo peněz nebo nemají téměř žádné peníze, bude trhů jenom pět, a to první pondělí v březnu, 1. května, v úterý po sv. Prokopu (červenec), na sv. Martina v listopadu a o druhém adventním úterý.

Masopustní úterý se i v chudém roce 1921 v Hodkovicích oslavovalo tradičně v prvním týdnu měsíce února. 

25 května 1924 byla vedle restaurace Obřího sudu na Javorníku otevřena i nová, 18 m vysoká rozhledna. Na památku zesnulého vlastivědného pracovníka a dlouholetého předsedy hodkovického horského spolku pana Maxe Blaschky, byla rozhledna pojmenována rozhlednou Maxe Blaschky. V prosinci 1924 přesídlil poštovní úřad ze Školní ulice na radnici, úřadovna byla umístěna do prostor bývalé restaurace.

V březnu 1925 naše město získává od knížete Rohana les v Kozí Bradě ve výměře 12ha a 13a za 40000K.   6. května 1925 po 17. hod., postihla naše město a okolí neobyčejně silná bouře, která netrvala déle než ½ hodiny. Padaly kroupy velké jako holubí vejce, místy jimi byla pokryta zem až do výše ½ m!! Mocné proudy vody se valily ulicemi města do Mohelky, která brzy změnila celé Dolánky v jedno velké  jezero. 15. 9. rozhodlo městské zastupitelstvo, že si město na opravy a odstranění škod po této bouři vypůjčí peníze. Bylo nutné opravovat cesty, kanalizaci a zregulovat Mohelku. Na regulaci Mohelky si město vypůjčilo 20000K a 60000K byla půjčka na opravu ulice u nové české školy. 27. září 1925 v neděli, byla česká škola slavnostně otevřena, stavba stála 2 miliony K.

Zastupitelstvo obce muselo v roce 1926 řešit i mravopočestnost paní a dívek z Hodkovic. Tato otázka módy se v našem městě neřešila poprvé.  Před 25 - 30 lety nosily dámy tak dlouhé šaty, že proti tomu musela obec zakročit z důvodu víření prachu na ulicích. Nyní ale dosahují dámské sukně sotva ke kolenům, k tomu patří krátké rukávy a hluboké výstřihy na prsou, tělově zbarvené hedvábné punčochy a zvonovitý klobouk. Obdivovány jsou paní s bujným poprsím, paní a dívky již nenutí své tělo do korsetu, šněrovaček a sešněrovaného živůtku. Zvláště staré dámy a ženy, neobdařené vnadnými křivkami těla a dobře formovaným tvarem nohou za silné podpory církve, zatracují současné oblečení jako nemravné. Zastupitelstvem bylo pouze konstatováno, že móda je tyranka, kterou ženy i dívky bez vlastního rozumu slepě poslouchají. I dal ší bod jednání byl „zajímavý“. Před 10 ti lety se na bálech tančil především valčík, polka, kvapík a čtverylka, nyní ale tančí mládež šimmy, foxtrot a tango. Posměváčci říkají, že se jedná o tance opic. Klasická taneční hudba oněměla, zato zaznívají ošklivé melodie jazzbandu. Ale je tady ze zastupitelstva i potěšitelná zpráva, na taneční zábavy chodí stále méně mladých lidí. Zatímco dříve byl většinou cílem mládeže v neděli co neděli prašný taneční sál nebo výčep, tedy zábava i nebezpečná zdraví a mravnosti, nyní mládež o to více cestuje a sportuje.

Až v  červnu 1927 je rozhodnuto dále pokračovat v regulaci Mohelky.  Město si vypůjčilo na tuto akci 15000K. Na rozšíření vodovodu si město muselo vzít ještě další půjčku - 50000Kč. 27. června 1927 byla znovu postavena socha sv. Petra u schodů ke kostelu, kterou 23. 12. 1926 převrhl vůz se slámou.

1. 4. 1929 začal při promítání v kině Sokola v sále České Besedy hořet roztržený film. V přeplněném sále nastala panika, nepodařilo se z důvodu zrezavělé závory dveří otevřít nouzový východ. Promítači se ale nakonec podařilo požár uhasit, bylo to však ponaučení pro příští filmová představení. Odpoledne téhož dne vznikl požár v osmiletém lese na jižním svahu Raubířských skal, který zpozorovali náhodní chodci. Hasiči z továrny Blaschka a spol., kteří si šli náhodou na nádraží pro novou hasičskou stříkačku, uhasili již značně rozšířený oheň, který způsobil škodu městu ve výši 1600K. Příčinu požáru se zjistit nepodařilo.

5. 2. 1930 byla v Jílovém, v domě č. 41, otevřena česká obecná škola, povolená výnosem ministerstva školství z 29. 3. 1929 č. 29.086-291. Školu v tomto roce navštěvovalo 11 chlapců a 7 dívek. Stejným výnosem byla povolena v Jílovém i mateřská škola se 6 ti chlapci a 7 děvčátky. 14. 2. 1930 dostali výpověď všichni mistři firmy Blaschka a spol. a potvrzovalo se tak bídné postavení celého textilního průmyslu v našem státě. V sobotu 15. 2. dává i firma Hertel a Wilde 18 výpovědí dělníkům a zaměstnancům, také firma Ahrens a spol. propustila 10 dělníků. 3. 4. 1930 v 15 hod. se zastavily stroje v továrně na vlněné zboží firmy Blaschka a spol. definitivně. Byl to konec firmy, která byla v chodu téměř 100 let. Znamenalo to nezaměstnanost pro mnoho našich spoluobčanů a bídu a nouzi pro jejich rodiny. Aby město alespoň trochu mohlo zmírnit bídu obyvatel, kteří neměli ani na chleba, začala se provádět další etapa regulace Mohelky v okolí fabriky. Mohlo se tak konat pouze díky daru místní spořitelny ve výši 25000Kč. Na celý tok peníze nestačí. 13. 5. 1930 nesouhlasí okresní úřad s rozhodnutím městského zastupitelstva v Hodkovicích s regulací celého toku Mohelky ve městě. Koncem měsíce října vytrvale pršelo a 27. 10. 1930 se Mohelka opět vylila u mostu a pily ze svého koryta a část Dolánek byla okamžitě pod vodou. Louky u Horky, to bylo také jedno veliké jezero.

25. 8. 1930 přeletěla nad naším městem vzducholoď Zeppelin L 127, letěla ze Žitavy přes Prahu do Friedrichshafenu. V září 1930 sčítal soukromý zemědělec p. Rudolf Hertel z pověření města ovocné stromy, aby byly zjištěny škody způsobené loňským mrazem.

uhynulo zůstalo nově vysázených

Jabloně 645 2932 84

Hrušně 136 879 9

Třešně 224 536 0

Švestky 484 1915 29

Blumy 18 108 2

Meruňky 1 6 0

Ořešníky 46 21 0

Rybízy 145 1300 0

Angrešty 117 693 0

V Hodkovicích bylo v roce 1930 celkem 113 nezaměstnaných, z toho bylo 65 ženatých a 48 svobodných. V Hodkovicích je bída, je málo pracovních příležitostí, kdo práci má, tak má práci mizerně placenou, mezi lidmi je málo peněz, je malá koupěschopná poptávka. Občané se pomalu začínají z Hodkovic stěhovat. V tomto roce je zaznamenán úbytek obyvatel města. V našem městě žije jenom 2448 obyvatel, z toho 1476 Němců, 968 Čechů a 4 Židi.¨

S využitím kroniky města sepsal

Ing. Václav Zajíček

Sdružení rodáků a přátel Hodkovic

Vytvořeno 6.9.2013 9:33:18 | přečteno 2319x | irena.libalova