Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Střípky z historie Hodkovic

V roce 1877 byl založen Ferd. Ullrichem „Okrašlovací spolek“. Na první schůzi 1. 12. 1877 bylo usneseno, že se vysadí na cestě na Kalvárii směrem k Vrchovině od fary až k cihelně ovocné stromy. Dále to byla i úprava cest v Městském lese a cesty pod Městským lesem (všechny cesty jsou po akci vysypané pískem). Dále byla spolkem provedena i úprava okolí těchto cest. Z dalších akcí se jednalo o správu kašny, péče o staré koupaliště a za své si ve spolku vzali i renovaci veškerých památek.

V roce 1884 německá tělocvičná jednotka (Turnverein) usilovala o výstavbu tělocvičny a získala v tomto roce finanční prostředky z darů.  2. 4. 1884 poslala jednota žádost městu, aby parcela číslo 229 byla městem pro výstavbu darována. Dne 8. 5. opravdu město tuto parcelu jednotě darovalo, stavba byla ještě tohoto roku realizována. Po roce 1945 zde byla tzv. „Osvětová beseda“, nyní se na tomto místě nachází Kulturní dům.

V roce 1886 byl v Hodkovicích založen místní oddíl „Ještědského a Jizerského spolku“. U této příležitosti byla upravena cesta ke skále Štefánce.

V roce 1890 bylo zřízeno na Kalvárii první dětské hřiště. Hrávali jsme tam ještě jako děti pouliční fotbal, pálili se tam čarodějnice, nyní je toto místo zanedbané a zarostlé.

V kronikách jsem našel i přehled o prvních lékařích, kteří pracovali v Hodkovicích. V Hodkovicích měli občané známého porodníka Kittla, který zde měl 40 let ordinaci. Zemřel v roce 1792. Jeho pomník je na stěně kostela. V té době zde ještě pracoval i doktor Jeyte, který se v roce 1849 odstěhoval do Ameriky a Dr. Ant. von Milde, který zřídil v našem městě očistné lázně.  Váženým doktorem byl magistr a chirurg Jos. Konrád, který ordinoval 40 let od r. 1848 do roku 1889. Dalšími lékaři v Hodkovicích byli MUDr. Joh. Fuchs od r. 1864 do roku 1885, MUDr. Gustav Pilc od r. 1889 do roku 1891 a to pracoval ještě i jako zubař, MUDr. Robert Ehrlich od r. 1891 do roku 1902, MUDr. Ferd. Ullrich od roku 1870 jako městský a železniční lékař, spolu s ním i MUDr. Frant. Fleischman jako městský a tovární lékař, od roku 1907 byl ve městě jako zubní lékař Arnold Lorenc.

Hodkovice jsou na důležitých dopravních cestách. Byla to výhoda i nevýhoda pro naše město. Prošla tudy husitská válka, třicetiletá válka, válka 1866 německo-rakouská, bylo tady drancování a ničení majetku. Hodkovicím se v minulosti nevyhýbají ani epidemiologické nemoci, např. mor v 15 - 16 stol., hlad v roce 1771, cholera 1831, nikdy nebyl ve městě dostatek léků a ochranných prostředků. Velké dobrodiní přinesl rok 1741, kdy došlo k vysázení prvních brambor. K sadbě bylo ale brambor málo, bylo třeba rozšířit množství sadby a to ještě v roce 1771 nebylo dostatečné.  V roce 1771 - 1772 zemřelo v Hodkovicích mnoho lidí hladem, jejich těla nemohla být z kapacitních důvodů uložena na hřbitově, ale byla pouze posypána vápnem a položena do dvou šachet před farou a to v místech, kde se dnes nachází socha sv. Jana.

Prvním primátorem města, byl Martin Schoen, v roce 1692, dále Jos. Prager 1717, konzulem Wenzel Zimmer a Wenzel Hutter 1746, primas Jos. Hauk 1768, v r. 1792 byl starostou Joachim Brosch. V roce 1801 Jos. Hauk, v letech 1813 -1821  Ferd. Spietschka, 1821 - 845 Jos. Blaschka, 1845 - 1851 Winz. Spietschka, 1851 - 1854 Ignaz Baumheier, 1854 - 1871 Karl Hofrichter, 1871 - 1873 Ad. Pilz, 1879 - 1882 Ferd. Baumheier, 1882 -1901 Johann Kirchhof, 1901 - 1910 Adolf Kirchhof. V roce 1918 se stal místostarostou Frant. Košek, místní řídící učitel, od roku 1890 učil na české škole.

Němci z Bezděčína se za silné podpory německé školní rady v Hodkovicích a MUDr. Ferd. Ulricha zasadili proti tzv. „rozpínavosti“ Čechů o vznik německé školy v Bezděčíně. 16. 9. 1882 zde byla otevřena jednotřídka v domě Anny Rulcové čp. 27.  Němci v Bezděčíně založili v tomto roce ještě pět německých spolků. Při zřízení školy měla jednotřídka 26 dětí a později 56. Hodkovický německý školní výbor podporoval tuto školu finančně, dával dětem vánoční nadílku, organizoval pro děti výlety. Podporoval i rodiče chudých dětí a německé spolky.

Pro zajímavost uvádím, že Hodkovice vznikly za panování knížete Břetislava I. v letech 1034 - 1055. Liberec vznikl kolem roku 1350. Hradec Králové 1330. Turnov 1300. Rychnov 1400.  (Podle překladů z kronik od p. L. Tomeše).

První český včelařský spolek vznikl v Hodkovicích dne 19. 12. 1931, pod číslem 7458 ho potvrdilo Zemské ústředí včelařských spolků v Praze.

V roce 1964 vykoupilo spotřební družstvo Jednota v Hodkovicích od sběračů 2526 kg borůvek, v roce 1965 již 4038 kg.

V Hodkovicích existovala i základní devítiletá škola při státní dětské ozdravovně. Tato škola začala fungovat v roce 1953 a končila svoji činnost v roce 1968. Byla to čtyřtřídka pro 80 dětí. Každé dva měsíce se zde střídaly děti. Prvním ředitelem byl p. Vilém Štrejchýř, který se později, v roce 1958 stal školským inspektorem. Ředitelkou po něm se stala Hana Růtová, do této školy přišla v roce 1955. Poslední léta fungování této školy zde učili p. Josef Dufek z Turnova, Václava Válková ze Sychrova a pí Zděna Šlamborová z Hodkovic. Od roku 1970 zde byla mateřská školka II. První ředitelkou této školky se stala pí Bočková, rozená Železná.

Aktiv památkové péče a ochrany přírody v Hodkovicích se v roce 1970 rozhodl darovat městu v lípovém dřevě vyřezaný, 70 cm vysoký, městský znak. Erb nakreslil grafik a znalec heraldiky Václav Zajíček st., malíř a řezbář p. Josef Fanta tento znak vyřezal do dřeva. Znak byl předán městu do opatrování, nyní se nachází v prvním poschodí radnice.

V září roku 1972 uspořádal Aktiv památkové péče a ochrany přírody hojně navštěvovanou a úspěšnou výstavu s názvem „Naše záliby a koníčky“.  Na výstavě byly zastoupeny různé záliby našich spoluobčanů a jejich rozličné sbírky, např. zde bylo možné vidět výstavku poštovních známek, nálepky na zápalky, pohlednice, papírové bankovky a mince, hotelové nálepky, porcelán, hodiny, prospekty cestovních kanceláří, pivní tácky, kávomlýnky, hmoždíře, odznaky, polodrahokamy, vzorky kořalek, lucerny, kapesní kalendáře, modely aut a lodí, akvarely, olejové obrazy, řezbářské práce, samorosty, heraldika, vyšívané obrazy, dřevěné domečky, fotografie, práce z moduritu, kaktusy, skladby místních hudebníků a výkresy dětí.

Do Hodkovic od roku 1363 do roku 1434 přicházeli jenom duchovní české národnosti, protože i většina obyvatel byla české národnosti.  Za vlády Biberštejnů k nám bylo dosazeno německé duchovenstvo. Nikdo nemohl pochopit, jak je možné, že Dražičtí, velcí vlastenci, prodali Hodkovice rodu Biberštejnů, německým šlechticům. K jakému vyznání se přikláněla šlechta, takového vyznání byl tehdy i farář. Do roku 1434 to byl katolický kněz, v roce 1548 byl u nás utrakvista (tak napsáno v kronice, nevím jaké je to vyznání), v roce 1615 luterán a ten se jmenoval Jan Campanus.

Učitel musel v obci vždy zastávat více služeb pro město nebo obec. Učitelé byli vždy ještě zároveň písaři, kronikáři, zajišťovali v obci hudbu, byli to ochotníci - divadelníci, dělali kostelní sluhy a zvoníky, byli to tahouni kultury a vzdělanosti města nebo obce. Pro zajímavost, v roce 1616 dostal učitel při nástupu na učitelské místo tyto úkoly -  naučit děti se modlit, číst katechismus a nedělní evangelia, měl dále děti naučit číst, počítat, psát a trochu naučit děti i latinu, v týdnu učit děti zpívat pro nedělní mši a starší učitel dostal ještě za úkol vytvořit v kostele zpovědnici. Protože kantor neměl nikdy vysoký plat, musel ještě hledat další vedlejší příjmy a to od soukromého doučování dětí doma, řečnění na pohřbech, křtinách, svatbách, atd. Učitel to dříve opravdu neměl nikdy lehké.

Málo občanů již ví, že korouhvička na věži radnice není jenom ozdoba. Občané podle jejího směru vždy odhadli, jaké bude ve městě počasí. Jestliže praporek směřoval hrotem k severu, bylo hezké počasí a teplo. Když směřoval na jih, bylo chladno a větrno. Od východu natočený praporek k západu předpovídal v létě mírně chladné počasí, ale ustálené. Když byl praporek od západu k východu, znamenalo to deštivé počasí. Takto praporek slouží našim občanům od roku 1812. Pro zajímavost ještě uvádím, že v současné době je medvěd ve znaku města na korouhvičce obráceně. Chyba se stala již v roce 1970, kdy vyrobil kopii praporku místní komunální podnik a udělal tuto chybu. 18. 4. 1970 totiž korouhev z radnice spadla a instalatér p. František Jaroš ji sám 12. 9. 1970 opět instaloval i s touto chybou na věž. Nyní, kdy je objekt chráněnou památkou se již nepodařilo napravit tuto chybu, vše musí zůstat v původním stavu a znak na korouhvičce tedy i nadále zůstal s chybou.

S použitím překladů kronik od p. L. Tomeše sepsal

Ing. Václav Zajíček

Sdružení rodáků a přátel Hodkovic

Vytvořeno 2.12.2013 13:30:09 | přečteno 2489x | irena.libalova