V latinských textech Hodcouicz, Libenow; v německých Liebenau.
Územím dnešních Hodkovic procházely již v dávných dobách obchodní stezky z Lužice do vnitrozemí a dále pak na jih přes Prahu. Na místě, kde se obě cesty spojovaly vznikla osada, která se stala hospodářským centrem v panství Frýdštejnského. O tomto faktu svědčí i dochované zápisy v knihách papežských desátků, kde je z r. 1352 zmínka o Hodkovicích.
Zemská stezka sehrála významnou úlohu v dějinách Hodkovic. V dobách mírových tudy projížděli obchodníci, z obchodního ruchu mělo město nemalý užitek. Zato v dobách válečných, kdy po této stezce procházela vojska spojenců i nepřátel utrpělo město značné škody.
Také za třicetileté války nebyly Hodkovice ušetřeny škod válečných. V 16. století došlo také k důležité změně, která ovlivnila další vývoj Hodkovic na celá staletí. Po nezdařeném stavovském odboji roku 1547 byly Hodkovice konfiskovány Adamovi z Vartemberka a spojeny se sousedním panstvím Českodubským.
Rok 1848 panství Český Dub - Frýdštejn, kraj Boleslavský.
Posledním majitelem byl Alain Rohan ze sychrovského zámku až do roku 1945.
Pro lepší představu o historii našich Hodkovic si nejdříve připomeneme několik věcí z historie našeho regionu.
O nejstarším osídlení Podještědí v mladší době kamenné svědčí nálezy kamenných nástrojů a zbraní. V době bronzové sem přicházel lid popelnicových polí, který si budoval obranná hradiště. Keltské kmeny tu zanechávaly stopy své kultury od 6. století př. n. l. a bojovné kmeny Germánů začaly povodí Mohelky ovládat na počátku našeho věku. Bývalý ředitel muzea v Českém Dubu, pan doktor Edel, zastával názor, že informace z nejstarších dob osídlení můžeme získat i v Hodkovicích na základě archeologického průzkumu. Domníval se, že by v Hodkovicích bylo vhodné se zaměřit na lokalitu Dolánek a směrem od kostela na Boženice. Bohužel k jeho záměru již nedošlo, protože pan doktor Edel nečekaně zemřel.
Letos si připomínáme 205. výročí potvrzení již dříve udělených městských práv a také právo používání již v minulosti uděleného městského znaku. Tato práva města potvrdil císař František I. v roce 1808 a důvodem bylo to, že při požáru v roce 1806 shořel i městský archiv se všemi doklady města, tedy shořela i původní městská práva a původní právo používat městský znak. Císař František I. rozšířil městu právo používání znaku i o možnost používat jako ozdobu k městskému znaku zlatou hraběcí korunu. Podoba a výtvarné provedení erbu z roku 1808 je vytvořeno podle jedné ze zachovaných pečetí města, tak tomu bylo ale i u mnoha dalších měst, kde požár zničil veškeré dokumenty z archivu (tento obrázek mi přeposlal p. Honzejk) – obr. č. 1.
První osídlenci dnešních Hodkovic přišli z vnitrozemí a měli úkol chránit zemskou hranici a stezky, které vedly přes hranici a udržovali jejich schůdnost a průjezdnost. Založili malou osadu v té části dnešních Hodkovic, které se říká Dolánky. Z pozůstalosti bývalého historika a školního inspektora F. K. Langa se dozvídáme, že osada byla malá, tvořilo ji asi šest chalup a žila zde rodina Hodkova. Jméno příslušníků této rodiny a potom i rodu „Hodkoviců“ dostala i osada Hodkovice.
Kostel představuje jednu z dominantních budov města Hodkovice nad Mohelkou.
Na počátku křesťanství byla naše zem obehnána lesem. V Evropě bylo kolem roku 1000 mnoho pohanů. Do Čech, územím mezi Labem a Odrou, začalo přicházet mnoho mnichů z Německa.
Na staré fotce je zachycena událost z roku 1934 – svěcení nového zvonu k pozdvihování.
Každoročně na den 1. listopadu připadá svátek Všech svatých a den 2. listopadu patří Památce zesnulých. Lidově se tomuto svátku říká „Dušičky“. Tento svátek vznikl už v 10. století. V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové svoji vlastní bohoslužbu.
Na staré fotce je zachycen historický okamžik – přelet vzducholodi Graf Zeppelin nad Hodkovicemi v srpnu r. 1930. Fotka je to vzácná, protože tato vzducholoď přes naši republiku příliš nelétala a na pořízení fotografie měl hodkovický fotograf Leopold Jerie jen pár okamžiků.