Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Advent v Hodkovicích a okolí

Prosinec je období, kdy se s nostalgií obracíme ke starým dobrým časům. Vzpomínáme na dětství a idealizujeme si doby dávno minulé. Při zájmu o naše městečko si nelze nepoložit otázku – jaké to vlastně bylo kdysi v Hodkovicích?


Bohužel, z hodkovické historie se dochovalo jenom minimum zmínek o oslavách Vánoc. Můžeme však předpokládat, že zdejší zvyky byly podobné jako v okolí. Dnes máme tendenci odlišovat české a německé tradice, ale až do druhé světové války zde žilo obyvatelstvo obou jazyků pospolu a stejně tak smíšené byly i zvyky. Rozdíl byl ve způsobu života – jinak slavili Vánoce zemědělci na vesnicích, jinak řemeslníci a obchodníci ve městech, chudí dělníci nebo bohatí továrníci.

Mimochodem, když chceme mluvit o tradicích, měli bychom také vždy zmínit dobu, které se týkaly. Protože, stejně jako vše ostatní, i zvyky se časem měnily – staré zanikaly a nové vznikaly. Každý detail měl původně svůj důvod, jenomže po staletích jsme jej zapomněli, a tak spíš už jenom ze setrvačnosti vykonáváme zlomky obřadů, které dávno pozbyly smyslu.

Zatímco nám připadá „ladovská zima“ nádherně romantická, ještě před sto lety našim předkům přinášela obavy z nedostatku zásob a s tím spojené riziko hladomoru. V současnosti většina lidí chápe logické souvislosti a vědecká vysvětlení, ale dříve se museli spolehnout na svou víru. A tak se pomocí předpovídání budoucnosti a čarodějných rituálů snažili přitáhnout jazýček vah života na stranu štěstí, bohatství, lásky...

Sotva přešly svátky Všech svatých a Dušičky, byla zima na obzoru. Svatý Martin přijel mnohde na běloušovi a poslední posvícenská husa dozpívala. Na svatou Cecilku se sešli hudebníci a kolem svaté Kateřiny se konaly poslední taneční zábavy. Skončily venkovní zemědělské práce a s dlouhými temnými večery se život přesunul dovnitř vyhřátých chalup. Ženy ani přitom nezahálely a scházely se na přástkách a dračkách neboli předení lnu a draní peří. S výjimkou několika svátečních dní se tomu ženy věnovaly celou zimu. Byla to příležitost k vyprávění příběhů, což milovaly hlavně děti zalezlé na peci.

Pro Hodkovice nám vzpomínku zaznamenal Richard Wenzel Eichler v knize Liebenau im Sudetenland: Ženy sedí v teplé místnosti při draní peří a dědeček vzpomíná na staré strašidelné příběhy: „An Winter, wenns rajcht friert und schneit, wenns watern tut wie ne rajcht gescheit, wenn die Windwebn bis zum Fanstr ro kum, doß mr ne zum Fanstr raus sahn ko – dou setz mr uns halt of die Ufnbank, dou wrd uns ou die Zeit ne lang, dr Kofetoup stieht schun an Riehr, war will, dar schöpt sich ai.“ Neboli po našem: „V zimě, když pořádně mrzne a sněží, když je pořádná futeř, když se závěje přiblíží až k oknům, že skoro nevidíme ven – to si holt sedneme na lavici u kamen, dlouhou chvíli ani tady nebudeme mít, hrnek na kafe už stojí na plotně, kdo chce, ten si naleje.“ Je to krásná ukázka místního dialektu a velice děkuji panu Otokarovi Simmovi za překlad.

Koncem listopadu začíná čas adventu a půstu. Měsíc do Vánoc byl ve znamení pravidelných návštěv kostela, střídmosti v jídle, pití i v zábavě, dokonce se tou dobou nekonaly ani žádné svatby. Ale lidé přísné náboženské zákazy porušovali a veselili se nejrůznějšími obchůzkami masek a tajemných bytostí, tolik podobnými masopustnímu průvodu maškar. Vlastně celé období od začátku prosince až do Popeleční středy splývalo v jeden celek. Patrně se v těchto zvycích mísil pozůstatek pradávných oslav slunovratu s žertovnými zábavami z konce středověku a lidovým přijetím barokní rekatolizace.

Obchůzky se konaly ještě v 19. století, ale postupně ubývaly a do dnešních dob se dochovala jen část Mikulášova průvodu. Už v roce 1910 poznamenal etnograf Čeněk Zíbrt, že „Hry lidové staly se časem u některých lidí již jen řemeslem, vydíráním, žebráním a obtěžováním lidí, a proto chýlily se rychle ke svému zaniknutí. Toť hlavní příčina jich tak rychlého úpadku.“

Svátek svatého Ondřeje byl prvním dnem adventu a proto patřil, hned po Štědrém dnu, mezi osudové dny pro věštění budoucnosti. Stačilo pod hrníčky přiklopit symbolické předměty (třeba kousek chleba, minci, hadřík, hlínu aj.), pak je promíchat a jeden odklopit. Dívky chtěly vědět kdy a za koho se provdají, a tak o půlnoci třásly ploty, poslouchaly odkud zaštěká pes, trhaly třešňové větvičky, lily olovo atd.

Začátek prosince patří svaté Barboře – dnes již je známé jenom trhání třešňové větvičky. Původně však v předvečer svátku chodívala skupinka, která v každém domě zahrála výjev z náboženské hry o svaté Barboře. Ve druhé polovině 19. st. zůstaly pouze pochůzky převlečených dívek, které podarovávaly hodné děti ovocem či cukrovinkami a nezbedníky metlou. Ve 20. století už Barborky jenom přes noc nadělovaly sladkosti do punčoch.

Dva dny poté obchází Mikuláš s anděly a čerty. Pan Eichler z Hodkovic vzpomínal na Nikolause doprovázeného Krampusem a pacholkem Ruprechtem (Knecht Ruprecht). Děti bývaly zkoušeny z modliteb a katechismu, nyní stačí básnička nebo písnička. Rodiče byli ještě dotazováni, zda-li je dítko hodné, a čert hrozil, že jej odnese v pytli. Za odměnu byly děti obdarovány pamlsky a drobnými dárky.

Večer 12. prosince, v předvečer svátku sv. Lucie, chodívaly „Lucky“ a kontrolovaly, aby ženy nepředly ani nedraly peří. Podle pověsti se nemají vykonávat žádné domácí práce, jinak by hospodyni postihlo neštěstí. V Pojizeří byly ještě v 19. st. zaznamenány průvody masek doprovázející Lucii a mezi nimi Perchta (ale tato nesouvisí s paní z Rožmberka), která strašila děti provrtáním břicha za nestřídmost v jídle. Není divu, že se děti nemohly dočkat Štědrého večera, až půst skončí. Navíc tato noc patřila kouzlům na ochranu před čarodějnicemi – stačilo od sv. Lucie každý den odložit jedno polínko z hromady na topení a na Boží narození všemi zatopit.

Pro hospodyňky byly důležité adventní trhy, protože musely nakoupit všechno, co potřebovaly k přípravě svátků. Na přelomu 19. a 20. století to byl jistě krásný pohled, jak můžeme vidět v nabídce obchodníků z Turnova a Liberce. Prodavači nabízeli hračky a dárky pro děti, vánoční ozdoby, oblečení, kuchyňské potřeby, koření, cukrovinky, jižní ovoce a mnoho dalšího. V Hodkovicích se vedle každotýdenního čtvrtečního trhu konaly velké jarmarky na svatého Martina a o druhém adventním úterku. To už bylo na čase, protože kolem Mikuláše se začínalo s pečením perníků, Christstollen neboli štóly a dalších vánočních dobrot, které potřebují několik týdnů dozrát.

K současným tradicím patří adventní věnce a kalendáře. Jedná se o relativně novodobé zvyky, které vznikly v Německu kolem roku 1850 a do Čech se dostaly až počátkem 20. století. Oba slouží k symbolickému odpočítávání času do narození Ježíše Krista, a proto se k nám po delší pauze mohly vrátit až po roce 1989. Pozvolna se zapomíná na jejich náboženskou úlohu a podléhají módním trendům.

Časy se mění a žijeme jinak než lidé v dřívějších dobách. Zapomínáme na staré obyčeje, a naopak přijímáme nové, které vyhovují nynějšímu způsobu života. Ale zkuste se zastavit a všimnout si toho, co se změnilo. Zavzpomínejte na své dětství, jak jste prožívali vánoční období a co Vám vyprávěli Vaši předkové. A vyprávějte svým potomkům, ať mají šanci poznat svou historii.


Milí čtenáři, jménem našeho spolku Vám všem děkuji za přízeň v letošním roce a věřím v příznivější rok příští. Přeji Vám poklidné Vánoce, a hlavně hodně zdraví.


Martina Pelantová
Spolek rodáků a přátel Hodkovic
http://pratele–hodkovic.cz
rodaci@pratele-hodkovic.cz

 
Obr. č. 1 - Vánoční reklama libereckého cukráře. Vyšlo dne 20. prosince 1894 v novinách Gablonzer Anzeiger. (Zdroj: http://http://www.digitalniknihovna.cz)

Obr. č. 2 - Reklama turnovského obchodníka. Vyšlo dne 23. prosince 1900 v novinách Hlasy Pojizerské. (Zdroj: http://http://www.digitalniknihovna.cz)


Advent v Hodkovicích

Reklama 1894 Gablonzer Anzeiger

Reklama 1894 Gablonzer Anzeiger

 
Reklama 1900 Hlasy Pojizerske

Reklama 1900 Hlasy Pojizerske

 
 
Vytvořeno 2.12.2021 12:59:19 | přečteno 190x | irena.libalova
load