Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Pamětní listina z malé věže kostela sv. Prokopa

Po opravě kříže a makovice na hlavní věži hodkovického kostela sv. Prokopa přišla na řadu také oprava stejných částí na menší věžičce, tzv. sanktusníku. V květnu letošního roku byly sňaty a nyní přichází čas, kdy budou opět posazeny nazpět.


Takzvaná makovice, tedy kulatá část pod křížem, mívá krom své ozdobné úlohy ještě jednu důležitější. Měla by sloužit jako schránka pro pamětní zápisy, které popisují okolnosti každého otevření nebo práce na dané části věže. Ačkoliv hodkovická pamětní kniha docela detailně popisuje slavnostní dokončení renovace sanktusníku, bylo napínavé čekat na zjištění, jak to vypadá ve skutečnosti.

Jako Spolek rodáků a přátel Hodkovic jsme měli tu čest prozkoumat obsah 88 let starého tubusu a můžeme vám jej zprostředkovat. Vedle několika mincí uložených v bavlněném váčku se zde nachází jediná listina z pergamenového papíru. Tento materiál byl kdysi jistě zvolen kvůli své odolnosti proti vlhkosti, ale bohužel jeho nevýhodou je křehnutí v ohybech a proto je dokument v polovině poničen. Naštěstí je text přepsán do městské i farní kroniky, takže není ztracen. A díky překladu paní Prof. MUDr. Emy Holečkové, CSc. se s ním můžeme seznámit v češtině:

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rok 1934

Červenec

Neděle 8. Při dnešní církevní slavnosti sv. Prokopa byl posvěcen nový zvon k pozdvihování. Následovala slavnostní bohoslužba, při níž prvně zazvonil. Na památku na tuto radostnou událost pro naše věřící byla několik dní předem uzavřena do knoflíku malé kostelní věže, toho dne po skončené renovaci, měděná zatavená schránka, obsahující díkuvzdání na pergamenu s tímto zápisem:

 

O. A. M. D. G.

Pozdrav čtenáři!

Léta Páně 1934 byl na návrh kaplana Friedricha Leitelta založen v Hodkovicích spolek na údržbu kostela. Do spolku vstoupilo přes 600 členů s měsíčním příspěvkem 1 Kč. Nejdříve začala oprava malé kostelní věže a dokončena byla 8. července 1934. Truhlářské práce provedl mistr Konrad Nigrin, měděný kryt mistr Josef Kraus. Oprava stála asi 10.000 Kč.

Současně byl posvěcen a zavěšen nový zvon k pozdvihování za zvon zabavený ve světové válce 1914-1918. Zvon ulil chomutovský zvonař Richard Herold. Stál 2.200 Kč. Nápis zní:

„Hoc facite in meam commemorationem. Věnováno Konradem a Mathildou Burde 1934.“

Rok 1934 byl rok krize. Nezaměstnanost ve sklářském a textilním průmyslu byla strašná a velké sucho přineslo širokým vrstvám obyvatel nouzi a bídu. Kéž Bůh propůjčí těm, kdo jednou budou číst tyto řádky, lepší časy!

Do prvního výboru spolku pro údržbu kostela patří: Konrad Nigrin, mistr truhlářský č. 105/6, Albin Preissler, rytec č. 353, Josef Peukert, hospodář a obchodník uhlím č. 389, Johann Wänke, soukromník (privatier) č. 97, Ludwig Krause, účetní č. 128, Wilhelm Appelt, mistr kartonářský č. 186/87, P. Johan Náhlovský, děkan, P. Friedrich Leitelt, kaplan.

Hodkovice 2. července 1934

Berthold Skoda 
starosta

Konrad Nirgrin
jako předseda spolku pro údržbu kostela a zástupce starosty

Johann Náhlovský                                                         
děkan                                                                                         
jako poradce                                                                                               

Josef Peukert č. 389
pokladník


zapsal Ludwig Krause

 

Svěcení se kromě četných pozvaných hostí, matek zvonu a členů spolku pro údržbu kostela účastnili také četní věřící.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zkratka O. A. M. D. G. znamená Omnia ad maiorem Dei gloriam, to jest „Vše pro větší slávu Boží“. V 16. století to bylo krédem Ignáce z Loyoly, zakladatele řádu jezuitů, ale postupem času se stalo běžnou značkou na sakrálních stavbách a památkách.

Ze zápisu se dozvídáme o novém zvonu k pozdvihování. Sanktusníková věž se nachází zhruba nad hlavním oltářem a zvon, který je v ní zavěšený, se používá při bohoslužbě ve chvíli, kdy kněz pozdvihne posvěcenou hostii a kalich s vínem. S tím souvisí latinský nápis na zvonu Hoc facite in meam commemorationem, neboli„Čiňte to na mou památku“. Odkazuje na slova Ježíše Krista, když během poslední večeře rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a přikázal svým učedníkům, aby to opakovali na jeho památku.

Původní pozdvihovací zvon prý pocházel z přelomu 15. a 16. století. Byl však zabaven v roce 1916 a nejspíše roztaven pro výrobu zbraní v 1. světové válce. Stejný osud málem potkal i tento nový zvon, když musel být v roce 1942 odevzdán. S německou precizností byly tehdy zvony památkovým úřadem rozděleny do skupin podle historické nebo umělecké hodnoty. Skupina A, do které náš zvon spadal, patřila mezi první, které byly odvezeny do hutí. Z neznámých důvodů nebyl zničen a pravděpodobně v roce 1946 se vrátil na své místo.

Zajímavé bylo i hledání dárců zvonu – Konrad a Mathilde Burde. Na přelomu 19. a 20. století totiž v Hodkovicích žili rovnou čtyři muži tohoto jména. Naštěstí se jedná pouze o dvě rodiny, ve kterých nesli stejné jméno otcové a synové. A díky matrikám a záznamům sčítání obyvatel se podařilo vybrat tu správnou rodinu, protože pouze v jedné se vyskytuje Mathilde (matka a dcera). Tkalcovský mistr Konrad Burde starší zemřel v roce 1898. Jeho manželka vlastnila domy č. 35 a 36 v Liberecké ulici a byla známá svou dobročinností. Díky ní se povedlo vypátrat jejího syna. V roce 1910 studoval vysokou školu, přičemž byl sice uveden v soupisu, ale v Hodkovicích již nebydlel a poté „zmizel“. Podle novin Reichenberger Tagesbote v roce 1932 přispěli Mathilde Burde z Hodkovic a Ing. Konrad Burde z Karlových Varů na provoz zdejšího dětského domova. A tak se podařilo zjistit, že Konrad byl spolumajitelem stavitelské firmy Burde & Fuchs, která sídlila v Mattoniho ulici v domě pojmenovaném „Jeschken“ (Ještěd) a například realizovala betonové konstrukce pro karlovarský obchodní dům Herschmann. Dcera Mathilde již v roce 1900 žila někde mimo Hodkovice, takže její osud nám zůstává neznámý. Ale pravděpodobně zůstala svobodná, dobře zaopatřená a byla to právě ona, kdo přispěl na odlití zvonu. Matka Mathilde totiž zemřela 21. dubna 1934 ve věku 81 let. Možná že její děti zvon darovaly i k její památce.

Pisatel listiny v roce 1934 ještě netušil, co svět čeká. Ve třicátých letech vyvrcholily minimálně dva problematické faktory moderního světa. Za prvé to byla hospodářská krize, která byla zčásti důsledkem 1. světové války. Byla také příčinou toho, že lidé přestali věřit demokracii a naopak se přiklonili k extrémistům slibujícím snadná řešení. Evropu tehdy teprve čekal vzestup diktátorů, kteří svět dovedli až ke 2. světové válce a Československo po ní nadlouho připadlo do nesvobodného východního bloku.

Druhým prvkem byla klimatická změna, při které se změnilo vzdušné proudění přenášející vlhkost a následovalo sucho a vedro panující v celé Evropě i severní Americe. Právě tehdy na Ukrajině vyvrcholila Stalinova násilná kolektivizace ve vražedný hladomor. V USA se tomuto období přezdívalo „Dust Bowl“ podle obrovských prachových bouří. Došlo tam k masivní erozi kvůli používání nových zemědělských postupů, kdy vznikaly velké plochy půdy odhalené hlubokou orbou. V období normálních dešťů to byla éra vzestupu zemědělců, ale v období sucha to byla jejich zkáza.

Bohužel, kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji opakovat. V současnosti bychom si tedy měli přát, aby lidé dostali rozum a nepodléhali nesmyslným dezinformacím. Kdo ví, jak na nás budou pohlížet budoucí generace.

Martina Pelantová
Spolek rodáků a přátel Hodkovic
Web: https://pratele–hodkovic.cz
E-mail: rodaci@pratele-hodkovic.cz


Pamětní listina z roku 1934 (sken: Spolek rodáků a přátel Hodkovic) - obr. č. 1

Svěcení zvonu 8. července 1934 na fotografii z farní kroniky (uložená v SOkA Liberec) - obr. č. 2


Pamětní listina z věže kostela sv. Prokopa

Pametni listina z male veze kostela

Pametni listina z male veze kostela

 
Sveceni zvonu 1934

Sveceni zvonu 1934

 
 
Vytvořeno 7.11.2022 8:17:03 | přečteno 125x | irena.libalova
load