Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Střípky z historie hodkovického spolku vojenských veteránů

Vážení přátelé Hodkovic,

vítejte na prahu nového roku – roku, který je pro náš Spolek rodáků a přátel Hodkovic velice významný. Právě před 60 roky byl totiž založen náš přímý předchůdce „Aktiv památkové péče a ochrany přírody“.

Již tehdy byla hlavním cílem ochrana hodkovických památek pro další generace. Tak jako jsou různé druhy památek, tak jsou i různé způsoby jejich ochrany. To vše by ale bylo jen obtížně proveditelné bez dvou důležitých skupin – oficiálních zástupců města Hodkovice nad Mohelkou a Vás všech – obyvatel i návštěvníků, zkrátka rodáků a přátel Hodkovic.

V první řadě děkujeme za poskytnutí dotace z rozpočtu města Hodkovice nad Mohelkou. V roce 2021 byl Spolek rodáků a přátel Hodkovic podpořen částkou 30.000 Kč, za kterou jsme zakoupili skener Epson, přenosný disk Samsung a kvalitní fotomateriál. Díky těmto věcem nyní můžeme digitalizovat fotografie, listiny, noviny a další „papírové“ materiály, které podléhají zubu času. Oproti dosud používanému černobílému kopírování má skener velkou výhodu v zachování všech detailů. Navíc na počítači lze (do určité míry) zvětšit a zvýraznit některé malé detaily, které mohou být zajímavé.

Dále děkujeme všem, kteří nám přispíváte svými informacemi a materiály o historii Hodkovic. A zde je na místě prosba – pokud jste třeba při úklidu něco hodkovického nalezli a chystáte se to vyhodit, můžete nám jakékoliv materiály darovat. I zdánlivě zbytečné věci mohou být střípkem vedoucím k sestavení zajímavého příběhu o naší historii. Jestliže vlastníte nějaké dokumenty týkající se historie našeho městečka a chcete si je ponechat, můžete je nechat oskenovat a tím je uchovat pro následující generace + zároveň přispět k našim průzkumům. Rádi vše uchováme a při výstavách i v publikacích uvedeme Vaše jméno jako dárce (samozřejmě, pokud si naopak budete přát zůstat v anonymitě, budeme ji respektovat).

Následující vyprávění je příkladem toho, jak nám může pomoci, když se sejde více informací a předmětů dohromady.


V roce 2015 jsme pořádali výstavu o historii hodkovického střeleckého spolku – ostrostřelců. Při té příležitosti jsme na půdě radnice objevili stuhy zdejšího spolku vojenských veteránů a paní starostka k nim přidala pravý poklad – prapor stejného spolku. Na něm bylo zvláštní to, že hlavní nápis byl zjevně pečlivě vypáraný a dovnitř vavřínového věnce byl všitý kus látky, který měl zakrýt další nápis. Tyto prapodivné úpravy nejdůležitějšího spolkového symbolu slibovaly zajímavý příběh. V městských kronikách je o spolku veteránů jen pár zmínek a bohužel to není dost na plnou rekonstrukci jeho historie, alespoň něco se však dá odvodit.

O rok později napsal náš kolega, František Nejedlo, článek o staré hodkovické medaili, která byla vytvořena u příležitosti 50 let trvání spolku vojenských veteránů, a kterou nalezl pan Škoda. Vloni učinil podobný objev pan Vítězslav Šindelář, který nám daroval drobný plíšek s nápisem o oslavě svěcení vlajky v roce 1926. Pravděpodobně to byl původně odznak, jehož jehlice se ulomila a možná právě takto se ztratil. Naproti tomu mnohem honosnější medaile s podobiznou císaře Franze Josefa I. je vybavena očkem, kterým byla jistě protažena stuha v národních barvách rakouské monarchie. Oba artefakty jasně ukazují, za jakých okolností vznikly a jakým směrem se ubírala existence spolku.

Spolek vojenských veteránů měl být založen v roce 1864, ale v kronice je zpráva až v roce 1867: „Na začátku roku se ustavuje spolek vojenských vysloužilců, který si uložil pěstovat kromě vlastenectví družnost a podporovat své členy.“ Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století byly po celém území českých zemí zakládány tyto spolky, protože ještě stále odcházela většina vysloužilých řadových vojáků z armády až ve vysokém věku, či dokonce jako váleční invalidé, a jen těžko hledali obživu. Ve většině spolků tvořili členskou základnu řemeslníci a drobní obchodníci, kvůli finanční podpoře existovalo čestné členství pro bohatší měšťany a nejvyšší protektor pocházel z řad šlechty. Hlavním posláním tedy byla podpora členů spolku, jejich vdov a sirotků, poslední službou pak byl příspěvek na pohřeb a doprovod zesnulého veterána na hřbitov. Veřejná činnost spolků sestávala z každoročních shromáždění a místních kulturních aktivit (bály, koncerty, výlety a návštěvy okolních spolků). Dále se jejich členové účastnili místních slavností, kterým svými uniformami a spořádaným nástupem dodávali důstojnosti – například vzdávali hold císaři Františku Josefovi I. při jeho návštěvách na hodkovickém nádraží.

V roce 1886 byl v Praze založen Ústřední sbor spolků vojenských vysloužilců v království Českém a v Hodkovicích se konala velká slavnost. Mimochodem, tento letopočet se dochoval vyšitý na praporu. „22. srpna t.r. světil svůj prapor zdejší spolek vojenských veteránů, jehož protektorem je jeho Jasnost princ Alain Rohan, a který má v současné době 165 členů. Při této příležitosti bylo město bohatě vyzdobeno. Spolek uspořádal velké čepobití s pochodňovým průvodem, načež ráno svátečního dne oznámily rozbřesk rány z hmoždířů. Při slavnosti svěcení praporu navštívili naše město: jako zástupce jeho Jasnosti knížete Alaina Rohana pan stavební ředitel Franz Nardren ze Sychrova. Její Jasnost paní Johanna Rohanová, kmotra spolkového praporu, se dala zastoupit manželkou uvedeného ředitele staveb. Dále navštívily naše město spolky veteránů ze sousedních míst: z Českého Dubu, Dlouhého Mostu, Jeřmanic, Rádla, Rychnova, Jablonce nad Nisou, Mšena nad Nisou, Rochlic, Vesce, Pavlovic, Vratislavic, Harcova, Stráže nad Nisou, Kokonína a četné jiné korporace, takže naše město poctilo přibližně 700-800 hostí včetně 12 kapel. Kromě toho se na slavnosti podílely všechny zdejší spolky a korporace s městským zastupitelstvem v čele a bylo pozváno 32 dívek – průvodkyň praporu. Pan starosta Johann Kirchhof oslovil všechny přítomné upřímným pozdravem, načež pan ředitel školy Josef Michler pronesl slavnostní řeč. Polní mše i svěcení praporu se ujal pan děkan P. František Ptáčník a tento církevní obřad byl vykonán s největší slávou na náměstí. Na závěr defilovaly před shromážděnou honorací všechny spolky a korporace. Slavnostní tabule čítající cca 50 osob se účastnil také náš německý poslanec říšského sněmu pan profesor Josef Bendel. Odpoledne toho dne se přítomní veselili na střelecké louce, kde bylo postaráno o občerstvení a všechny možné radovánky. Závěr slavnosti tvořil večírek v tělocvičně. Spolek vykazuje čistý výnos toho slavnostního dne kolem 500 zlatých a stojí za zmínku, že se slavnost konala za překrásného letního dne.

O pět let později se konala další slavnost. „14. července 1891 byl za početné účasti okolních spolků vojenských vysloužilců vysvěcen na zdejším hřbitově památník rakouských a pruských vojínů padlých v roce 1866, který byl renovován zdejším spolkem veteránů. K povznášející slavnosti se dostavil také protektor spolku jeho Jasnost kníže Alain Rohan ze Sychrova. Renovace stála 737 zlatých a 54 krejcarů, které byly skoro zcela poskytnuty dobrovolnými dárci.

Ve stejném duchu asi byla připravena slavnost k 50. výročí spolku v roce 1914. „Neděle 28. června. Spolek veteránů slavil 50 let svého trvání, město bylo vyzdobeno prapory a dostavilo se mnoho cizích spolků. Odpoledne ukončila oslavy náhle hrozná zpráva o zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho manželky. Srbský fanatik je zastřelil v sarajevských ulicích. Koncert byl okamžitě přerušen a každého jednotlivce se zmocnilo neblahé tušení. Každý totiž cítil, že by tento atentát mohl vést k nesmírně závažným událostem.

Po vyhlášení Československa bylo zakázáno veřejné nošení rakousko-uherských vojenských odznaků a uniforem, i uctívání bývalé monarchie a císařské rodiny. Vojenské spolky se musely přeměnit na podpůrné, jinak byly rozpuštěny. Asi poslední zmínka o spolku v kronice je velice stručná a naznačuje konec starých časů. „Neděle 4. července 1926. Spolek vojenských vysloužilců (dříve spolek veteránů) slavil dnes za příznivého počasí své 62. výročí jednoduchým důstojným způsobem se svěcením praporu.“ Situaci dokresluje i jednoduchý odznak pro účastníky, který je ozdoben hodkovickým medvědem – jediným symbolem, který bývalí veteráni ještě směli (a chtěli) s hrdostí veřejně nosit.

Otázkou je, proč byl prapor svěcen při takto nerovném výročí. Možná se tou dobou stabilizovala situace a původní spolky mohly začít trochu více fungovat. Možná tak dlouho trvalo pořízení „nového“ praporu kvůli velké bídě a všeobecnému nedostatku. Prapor totiž musel být upraven, o čemž se podrobnosti dozvídáme až v roce 2018, kdy byl, díky městu Hodkovice nad Mohelkou, odborně restaurován paní Zuzanou Červenkovou. Namísto strany zdobené rakousko-uherskou orlicí tehdy vznikla nová strana s městským znakem – je to zřejmé i podle použitých materiálů, zatímco tato novější strana je z bavlny, druhá (starší) strana je z luxusnějšího hedvábí. Na starší straně byl odstraněn nápis Mil. Veteranen Verein Liebenau (Spolek vojenských veteránů Hodkovice) a heslo Mit Vereinten Kräften (Spojenými silami) bylo alespoň zakryto. Stejně tak byly odpárány černé trojúhelníky po obvodu, které tvořily rakousko-uherskou trikoloru.

V letech 2017 a 2019 byly paní Červenkovou restaurovány také stuhy k praporu. První z roku 1886 nese jméno a znaky princezny Johanny Rohanové. Zajímavé je, že stuhy prý byly šity strojově, což nám poněkud zničilo představu, kterak její Jasnost za dlouhých večerů vyšívá svou poctu pro vojenské veterány. Druhá červenobílá stuha nese jméno Margarethe Rohan Schönburg a nevíme kdy vznikla, nebo zda skutečně patří k praporu vojenských veteránů. Jisté je, že vznikla až po svatbě Margarety Schönburg Hartenstein a JUDr. Alaina Rohana, která se konala 29. září 1921 (v Československé republice bylo zakázáno používání šlechtických titulů). Třetí a čtvrtá stuha mají vyšitý letopočet 1926 a nápisy je jednoznačně přiřazují ke spolku vojenských vysloužilců. Fialovou věnovala Ida Hertel a modrobílou Gabrielle Hüttmann (možná manželky místních členů spolku?).

A to je prozatím vše, co známe o historii jednoho významného hodkovického spolku. Asi je to příliš starý příběh na to, aby se ještě něco dalšího podařilo objevit, ale naděje nám zůstává.

Vážení přátelé Hodkovic, velmi Vám děkujeme za přízeň, kterou jste nám v loňském roce věnovali a těšíme se na snad již příznivější nový rok.

 

Martina Pelantová
Spolek rodáků a přátel Hodkovic

http://pratele–hodkovic.cz

rodaci@pratele-hodkovic.cz

 

Obrázek č. 1

Porovnání artefaktů hodkovického spolku vojenských veteránů z roku 1886 a 1914 (zobrazený poměr velikostí není skutečný).

 

Obrázek č. 2

Porovnání artefaktů hodkovického spolku vojenských veteránů z roku 1926 (zobrazený poměr velikostí není skutečný).

 

Zdroje fotografií:

https://www.hodkovicenm.cz/cs/mesto/historie-mesta/prapor-vojenskych-veteranu-hodkovice-nad-mohelkou.html

https://www.hodkovicenm.cz/cs/mesto/historie-mesta/stuhy-k-praporu-vojenskych-veteranu.html

https://www.hodkovicenm.cz/cs/mesto/historie-mesta/stara-hodkovicka-medaile.html

https://www.hodkovicenm.cz/cs/mesto/historie-mesta/stuhy-k-praporu-modrobila-a-fialova.html

 


Spolek vojenských veteránů

Obrázek č  1   artefakty   starsi

Obrázek č 1 artefakty starsi

 
Obrázek č  2   artefakty mladsi

Obrázek č 2 artefakty mladsi

 
 
Vytvořeno 28.1.2022 9:42:47 | přečteno 135x | irena.libalova
load