Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Vánoce v Hodkovicích a okolí

I v prosincovém článku pokračujeme v objevování starých tradic. Tentokrát se podíváme, jaké zvyky se v Hodkovicích a okolí pojily k Vánocům.


Vánoce jsou významným křesťanským svátkem. Jejich hlavní den, kdy si připomínáme narození Ježíše Krista, připadá na 25. prosince (tzv. Boží hod vánoční). Oslava však začíná již večer 24. prosince – tak, jak se ve starých dobách počítal začátek dne. Vánoční období pak trvá do neděle následující po 6. lednu, kdy se slaví svátek Zjevení Páně. Ještě před rokem 1965 jej však katolická církev počítala až do 2. února (svátku Uvedení Páně do chrámu, neboli Hromnic).

Svátečním dnům přechází čtyři týdny adventu, který je od 6. století časem očekávání příchodu Spasitele. Štědrý den je posledním adventním dnem, takže na něj může připadnout i čtvrtá adventní neděle. Mimochodem, byl to běžný pracovní den a v naší zemi byl uzákoněn jako den pracovního volna až v roce 1990 a státním svátkem se stal až v roce 2000.

Advent by měl být obdobím půstu, tj. střídmosti v jídle, pití i v zábavě. Do dnešních dob se nám půst zachoval v podobě zlatého prasátka, které prý uvidí každý, kdo vydrží po celý Štědrý den bez jídla. Tato pověra vychází ještě z předkřesťanských dob, kdy byly zlato i vepř symbolem slunce, štěstí a úspěchu. A souvisí také se zimním slunovratem, který připadá na 21. prosinec. Den, kdy se slavilo znovuzrození slunce a naděje, že se světlo, teplo a život vrátí.

Staré pohanské zvyky si lidé uchovali navzdory působení církve až do současnosti. Štědrý den patřil mezi nejvýznamnější dny pro věštění budoucnosti. Lidé sledovali počasí, aby viděli, jaký bude příští rok. Byla-li obloha cestou na jitřní mši jasná, hojná úroda byla jistá. Další pranostika říkala, že světlé (zasněžené) Vánoce znamenají tmavé stodoly (plné úrody) a naopak. Kdo chtěl po celý rok zůstat zdravý, šel se brzy ráno umýt čerstvou vodou ke studni nebo k potoku. Svobodná děvčata kontrolovala větvičky „barborky“, zda vykvetly a budou se vdávat.

Hospodáři si uvědomovali svou závislost na hospodářství, a proto všem v tento den přilepšovali – dobytku dávali větší a lepší porce, aby byl při síle a krávy dobře dojily; drůbeži sypali do obruče, aby nezanášela; psům a kohoutům dávali česnek, aby byli zlí; ovocnými stromy třásli nebo je ovazovali slámou, aby dobře plodily.

K rodinným tradicím patřila na Štědrý den návštěva hřbitova jako projev úcty k předkům. Někde se již nesmělo doma uklízet, aby se nevymetly navracející se duše. Při večeři bývaly na stole rozsvíceny svíčky za zemřelé členy rodiny. V domech i chlévech se zavěšovalo chvojí zdobené mašlemi na ochranu před zlými duchy.

Štědrovečerní stůl byl pokryt vyběleným plátnem, které se pak na jaře použilo jako plachta na osivo (tzv. rozsívka) – to, aby kroupy nepotloukly úrodu. Nesměla zde chybět žádná plodina, která se v hospodářství v daném roce urodila. Pod talíře se schovávaly drobné mince, aby byl v příštím roce dostatek peněz. U stolu měl být sudý počet osob, proto se občas prostíralo i „pro zbloudilého pocestného“.

Před večeří se všichni oblékli do slavnostních nedělních šatů, s východem první hvězdy zasedli ke stolu, pomodlili se a poděkovali Bohu. Pak již přišlo na řadu jídlo, a i v chudých chalupách jej bylo hojněji než v obyčejné dny. Říkalo se, že čím víc chodů, tím víc mandelů na poli. Běžně se podávalo sedmero nebo devatero chodů, v německých rodinách zvané „Siebenerlei“ či „Neunerlei“. Konkrétní jídelníček se lišil podle rodin a jejich možností.

Hodkovický rodák Richard Eichler ve svých vzpomínkách na předválečné Vánoce v knize Liebenau im Sudetenland napsal: „Jednoho dne se splní dlouho očekávaná dětská touha. Štědrovečerní večeře trvá příliš dlouho se svými sedmi chody, z nichž si ještě pamatuji: klobása s bramborovým salátem, pečeně s jáhlovou kaší, kapr, makové mléko, štóla a punč.“

Jiný pamětník z Liberce, Rudolf Tugemann v knize Jeschkenfibel, popisuje: „Večer se podávalo devět druhů jídel; včetně švestkové omáčky, jáhlové kaše, makového mléka atd. Až nakonec se nakrojila štóla.“

Webová stránka Úřadu vlády ČR uvádí v článku Vánoce Německé menšiny aneb o historii adventního věnce: „Na Liberecku se v německých rodinách po přísném půstu podávala večeře mezi 5 a 6 hodinou odpolední. Nezbytná byla rybí polévka, ryba na černo Schwarzfisch se zelím a knedlíky, pečená ryba s kompotem a mléčná polévka s mákem tzv. makové mléko. V bohatších rodinách se zabíjelo i prase a obdarovávali se chudší příbuzní. Velmi oblíbeným vánočním jídlem byly bílé klobásy i bramborový salát, pečená husa nebo kachna. Z cukroví jsou nejvíce známé perníčky a placičky z ořechů a kandovaného ovoce polité čokoládou.“

Štědrovečerní večeři v českém Podještědí popsala Karolina Světlá ve Vesnickém románu: „Místo odpovědi počala Sylva nosit večeři na stůl. Nejdříve houbovou polívku, pak onen jahelník, který by se byl její vinou hnedle v troubě chytil, pak vdolky se sýrem, hrách a konečně „mákové mléko“. Nato se nakrojily štědrovnice, loupaly jablka, louskaly ořechy.“

Sborník okresu železnobrodského v článku Františka Kinského z roku 1925 uvádí: „Večeře bývala na venkově následující: houbová polévka, rýžovník, houbovník, kaše, jablka, ořechy, křížaly atd.“

Vánoce v Turnově koncem 19. století přiblížil Jan Pácal v Pojizerských listech: „Tenkrát bylo v Turnově více chudo a Turnov sám nebyl městem bohatým a tak ty ryby se smažily jen v rodinách zámožných. Také se jich v Turnově tolik nenabízelo. Byly prodávány ponejvíce v klášteře, kde je dostávali z panství. Také ale i sušenou tresku tam bylo možno koupit a ta postačila těm méně zámožným. Chudí se spokojili hrachovou polévkou, jahelníkem; ten dnešní děti vůbec neznají. Byly to z polovice jáhly a z polovice rýže s velkými hrozinkami, vařené v mléce a pak pečené. Pak „štrudl" nechyběl snad nikde a kde měli sušené houby i „kubu" si dovolili. Pro muže a otce dal kupec k „Ježíšku" lahvičku punčoviny, ostatní pak zapili čajem a zakousli vánočkou.“

S postupem doby se vyvíjela i hlavní jídla štědrovečerní večeře. Zpočátku je tvořily pokrmy z obilovin a luštěnin. Až koncem 19. století se rozšířil kapr a rybí polévky. Ve 20. století přibyly bílé klobásy s bramborovým salátem a po 2. sv. válce klasické řízky. Mimochodem, vánoční cukroví je také relativně moderní záležitost. V zámožnějších rodinách se objevilo koncem 19. století a na venkově se rozšířilo až po 1. sv. válce. Odedávna se totiž sladilo medem, třtinový cukr byl luxusní komoditou a řepné cukrovarnictví se teprve rozvíjelo.

Na závěr se krájela jablka a louskaly ořechy. Slupka z oloupaného jablka, kterou děvče přehodilo přes hlavu, prý na zemi utvořila počáteční písmeno jména jejího nastávajícího. Nad jadřincem rozkrojeného jablka se debatovalo, co ukazuje. Hvězda znamenala štěstí. Bílé jádro ořechu věstilo zdraví, ale kdo jej měl zkažený nebo prázdný, měl si dát příští rok pozor, protože mu hrozilo neštěstí.

Po večeři se zbytky jídla odnášely zvířectvu, ovocným stromům, studánce a alespoň drobky se vhodily do ohně v kamnech. A konečně nastal ten okamžik, na který se děti nedočkavě těšily.

Ve většině rodin ve zdejším okolí, nosil Ježíšek dárky 24. prosince večer. Jen málo bylo takových, kde naděloval až v noci na Boží hod vánoční. V německy hovořících rodinách vytvářelo tajuplnou atmosféru též ohlašování Ježíška už několik dní dopředu – do místnosti, kde si děti hrály, rodiče nečekaně škvírou mezi dveřmi vhazovali ořechy a jablka se slovy „příjde Ježíšek!“.

Lidé si kdysi dávali jen drobné dárky. Ti nejchudší třeba jen ovoce, ořechy a vánočku. Ale kdo mohl, ten dětem něco vyrobil, tatínkové vyřezali hračky ze dřeva a maminky něco ušily nebo upletly. Dokud nebyl rozšířený vánoční stromeček, položil Ježíšek dárky přes noc ve světnici pod betlém. Někde chodil Ježíšek osobně, podobně jako dnes chodí Mikuláš – postava zahalená v bílém plátně držící metlu a pokládající dětem otázky z náboženství. Lidově se mu říkalo „Kristydle“, „Kristyndlík“ či „Christkindl“.

Čas před odchodem na půlnoční mši si lidé krátili předvídáním budoucnosti a různými hrami v kostky nebo karty. Někde chodily děti na koledu a obecní pasák či ponocný vytruboval vánoční písně.

Oblíbené bylo lití olova a pouštění svíček v ořechových skořápkách. Mládež házela za sebe střevícem, protože ten, komu se obrátí špičkou ke dveřím, půjde do světa. Svobodné dívky již podle „barborky“ věděly, zda se vdají, a nyní se mohly dozvědět za koho. Proto poslouchaly, odkud zaštěká pes, a o půlnoci, když se rozezněly kostelní zvony, mohly spatřit jeho tvář ve vodní hladině.

Jak vidíte, vánoční svátky byly pro naše předky protkané posvátnými a magickými okamžiky. Byla to jedna z mála příležitostí, kdy si mohli odpočinout od namáhavé práce. Časy se však mění a staré zvyky udržované po staletí mizí, či ztrácejí souvislosti.

 

Vážení přátelé Hodkovic, letos si náš spolek připomenul 60 let od založení našeho předchůdce „Aktivu památkové péče a ochrany přírody“. Bylo to více než půlstoletí péče o hodkovické památky a snahy o jejich zachování pro další generace. Pokud se Vám naše práce líbí, přijďte si 17. prosince popovídat a zazpívat na tradiční Adventní cestu kolem kapliček.

Těšíme se na Vás a přejeme Vám pohodové dny všední i sváteční.

 

Martina Pelantová
Spolek rodáků a přátel Hodkovic
Web: https://pratele–hodkovic.cz
E-mail: rodaci@pratele-hodkovic.cz


Vánoce v Hodkovicích

vanocni pohled

vanocni pohled

 
vanocni pohled 2

vanocni pohled 2

 
 
Vytvořeno 29.11.2022 12:54:48 | přečteno 115x | irena.libalova
load