Hodkovice nad Mohelkou

Kronika hodkovického radního Josefa Hauka je cenným zdrojem informací příštím generacím. Jsou zde uvedeny i velké požáry, které ničily Hodkovice:

Požár v Liberecké ulici roku 1895.

Na staré fotografii je zachycena Liberecká ulice po velkém požáru v r. 1895 (příloha č. 1)
V obecní kronice je popis této události.
Devátého května 1895 kolem půl třetí odpoledne vypukl požár ve stodole řezníka Johanna Dresslera, vzdálené asi 20 kroků od jeho obytného domu. Oheň se za bouřky rozšířil tak rychle, že během tří hodin padlo ničivému živlu za oběť osm obytných domů a pět stodol, a to reality č. 41, 42, 39, 38, 37, 36 a 35. Sucho dopomohlo rychlému rozšíření ohně, strašně zuřící bouře hnala mohutné plameny také na obytná stavení na protilehlé straně Liberecké ulice. Ty se podařilo zachránit jen díky mimořádné obětavosti hasičů a zvláště vydatnému stříkání vody z městského vodovodu před úplným zničením. V oblasti požáru bylo současně v činnosti jedenáct hadic na různých místech. Z majetku mohlo být zachráněno jen velice málo, protože se nikdo nemohl přiblížit zvenčí k hořícím objektům a také nebylo možno zdržovat se v ulici. Protější domky č. 7, 8, 9, 10, 11, 12 a 13 byly silně poškozeny. Jejich úchytky na sníh a okenní rámy začínaly hořet a oheň mohl být zastaven jen díky tomu, že tyto domy měly vodovody a byl tedy dostatek vody, a také díky neúnavnému úsilí městské požární ochrany. Různé hasičské sbory odjinud se objevily, až když bylo nebezpečí skoro zažehnáno. Škody se počítají na přibližně 70 000 zlatých, z čehož 40 000 zlatých uhradí pojišťovna, protože všichni majitelé domů byli pojištěni.
Neštěstí postihlo celkem 39 rodin, z toho mnoho chudých, které nebyly pojištěny; pro ty byla uspořádána sbírka, která vynesla 1 500 zlatých.
Podle vyšetřování vznikl požár tím, že si dva šestiletí hoši udělali ohníček ve stodole Johanna Dresslera u č. 40.

***

Další dva požáry se odehrály téměř o dvě stě let dříve, v roku 1692 a 1707.

22. května 1692 vypukl ve dvě hodiny po půlnoci u tehdejšího primátora Martina Schőna v Hořejší ulici č. p. 82 strašný požár; shořelo 19 obytných stavení se stodolami a chlévy a také radnice. Ta byla znovu postavena roku 1694 tesařským mistrem Andersem Bräuerem z Grafensteinu (Grabštejna).

11. ledna 1707 mezi pátou a šestou hodinou ranní vypukl oheň v konírně Pavla Schemela v České ulici č. p. 125. Pro velký vítr ho nebylo možné uhasit. Shořelo přes třicet obytných stavení a s nimi zásoby obilí a dobytek. Radnice začala zase hořet, ale s boží pomocí i přičiněním lidí byla zachráněna. Toho roku 1707 postavil Johann Christoph Schwerttner, měšťan a tesařský mistr z Chrastavy, radniční věž.
25. října toho roku posadil řečený mistr na věž knoflík. Když v roku 1768 uhodilo do radniční věže, byla opravena a pokryta, knoflík byl sejmut a byly v něm nalezeny písemnosti. Roku 1769 knoflík znova nasadil tesařský mistr Jan Janda z Jílového. Radnice s věží tak stála až do nešťastného požáru, který vznikl  8. dubna 1806 u Kajetána Spitschky.

***

Nejničivější požár Hodkovic vypukl na Velikonoční pondělí 8. dubna 1806 o půl desáté večer.

Jak uvádí kronika, dům Kajetána Spitschky č. 124 se stal místem hodkovického neštěstí. Ve stodole vypukl oheň, který se rozšířil tak rychle, že za dvě hodiny stálo v plamenech 152 domů i se stodolami a chlévy. Nebylo záchrany, nebylo pomoci, každý vyklidil trochu svého majetku, většina ale úplně vyhořela. Lidé si nemohli navzájem pomoci a tak se zakrátko proměnil veškerý majetek nešťastných občanů v popel.
Shořela radnice a v ní významné listiny radniční kanceláře, shromážděné tam od roku 1800. Pozemkové knihy a privilegia byly naštěstí zachráněny. Zachránily se také některé spisy z roku 1793 a starší, protože se zbortila klenba kanceláře a udusila oheň.
Roztál zvon hodin i poplašný zvon. Hodiny spadly a pěkně postavená a krásně zařízená radnice z r. 1794 se vstala zříceninou podobnou hromadě kamení. Stejně to postihlo školu a shořela také střecha márnice a roztál i umíráček.
Když vyhořela radnice, úřadoval magistrát po jeden rok v domě správce vrchnostenského pivovaru, v dalších letech pak byla radniční kancelář v nájmu v domu č. 96.
Střecha kostela i dřevěná fara začaly hořet, ale obě byly zachráněny usilovnou prací občanů. Kostel i fara by se staly obětí plamenů, kdyby se severní vítr nezměnil na západní. Nebýt toho, bylo by neštěstí postihlo i Hořejší ulici.
I nová stříkačka za 700 florinů nemohla být zachráněna a shořela, protože ji lidé museli opustit, když se k ní oheň přiblížil. A obec také ztratila všechno dobře přichystané hasicí nářadí, které shořelo ve svém skladišti na náměstí. Za všeho zbyl jen starý požární žebřík.
Protože při požáru vyhořeli všichni pekaři, takže nebyl ani kousek chleba, pomohli rychle dubští měšťané, vrchnost z Malé Skály a město Turnov. Pomohlo také město a panství Liberec; dovezli chléb a jiné potraviny.
Zachoval se i seznam majitelů domů, které lehly popelem. Mimo to postihlo neštěstí ještě 39 rodin s jejich příslušníky a nájemníky.
Samotnému Kajetánovi Spitschkovi, v jehož stodole oheň vznikl, uhořeli 4 koně, 3 dojnice a 1 tele. Kajetán Spitschka potom už nedokázal zůstat v domovské obci, kde se roku 1760 narodil. Lidé by v něm viděli třeba nepřímého viníka neštěstí, i když sám nic nezavinil. Odešel do Liberce, kde za 7000 florinů koupil dům a založil v něm hostinec U Zlatého lva.
Největší požár Hodkovic je zachycen na obrazu od lidového malíře Havla z Kohoutovic; obraz je umístěn v kostele sv. Prokopa (příloha č. 2)
Upozorňuje na něj i tabulka na domě, u něhož požár vznikl. Nechal ji zde umístit pan Boček v r. 2000 (příloha č. 3)

František Nejedlo
Sdružení rodáků a přátel Hodkovic