Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Začátky sportovního létání v Hodkovicích nad Mohelkou

Začátky  sportovního létání v Hodkovicích

Turnováci byli ti, kteří našli vhodné místo pro sportovní létání v Hodkovicích!

Je třeba se ale nejdříve podívat na samé začátky myšlenky bezmotorového létání v Českém ráji a v Hodkovicích.

Skauti v Turnově pořádali často výlety do blízkého okolí, krajina Českého ráje byla pro tyto výlety i předurčena. Někteří členové ale zatoužili poznat i vzdálenější kraje. Václav Hník, pod skautským jménem známý jako Ken, se stal svědkem bezmotorového létání ve Francii, chtěl si také zalétat, studoval proto literaturu o létání a myšlenky o bezmotorovém létání šířil mezi známé. To se stalo v roce 1931. V té době již železnobrodští plachtaři prováděli první starty na kluzáku u Koberov. Václav Hník při propagaci nového sportu, plachtění, byl iniciátorem založení tzv. „Masarykovy Letecké Ligy“, MLL.

Z uchazečů o létání byla sestavena tzv. „první letka“, jejími příslušníky byli Jiří Bělohradský, Alois Brož, Jaromír Hník, Václav Hník, Petr Juna, František Kinský, Václav Konejl, Miloslav Kovář, Václav Mazánek, Oldřich Nejedlo, Jindřich Ouhrabka, Ludvík Soldát, Miloslav Šantroch a Arnošt Vinš.

Vojenské cvičiště na Daliměřicích se stalo prvním místem, kde zahájili turnovští plachtaři skutečné létání. Tady došlo k prvním plachtařským pokusům, bylo ale nutné k delším letům najít jiný vhodný svah.

Začínající plachtaři dobře věděli o malém pahorku u obce Žďárek poblíž silnice, svažující se k  Hodkovicím. Provoz závisel na povolení majitele pozemku, kterým byl p. Florián. Ten pro tento sport pochopení měl, dokonce zapůjčoval svoji kravku na tahání kluzáku na kopec.

Výcvik pro stupeň „B“ vyžadoval větší svah s převýšením alespoň 50 m. Olešnice, jižně od Turnova, kopec nazývaný Hora, to plně odpovídalo představám plachtařů. Svah byl dobrý, ale řada olší spolu s rozbahněným terénem, to ztěžovalo transport kluzáků na kopec. To bylo v roce 1936. V Olešnici se létalo do září 1937.

Místní znalost krajiny zavedla Václava Hníka do Hodkovic. Se dvěma přáteli, V. Boučkem a K. Roštejnským, se zajel podívat v roce 1937 na kopec za nádražím, ale nebylo možné přistávat pod svahem kopce. Zaujal je ale pohled na náhorní planinu Kalvárii. Hovořili se starostou Vrchoviny p. Bartošem, který byl vstřícný pro možnost zřízení letiště, tu možnost vybudování letiště zde tito pánové okamžitě přijali. Západní ostrá hrana, směrem k Petrašovicím, byla často vystavena severozápadním větrům a byla tedy vhodná pro plachtění. Převýšení asi 60 m zabezpečovalo možnost celoročního létání přinejmenším do stupně „B“.

V Hodkovicích začali plachtaři létat ale až v první polovině roku 1938. Výcvik do stupně „B“ byl prováděn na svahu Citeře, na podzim roku 1938 splnili podmínky plachtaření Vítězslav Bouček, Václav Hník, Karel Roštejnský a Arnošt Vinš. Výcvik vedl instruktor Provazník. V Hodkovicích létali plachtaři až do mobilizace v roce 1938. Letiště v Hodkovicích se nedlouho poté dostalo do zabraného pohraničního území, Hodkovice byly včetně letiště začleněny do sudetského území.

Letiště používali po celou dobu okupace i němečtí plachtaři. Založili zde výcvikové středisko pro předvojenskou přípravu. Používali také hlavně svah k Petrašovicím a vybudovali i nový hangár. V závěrečné fázi války, když už Němci ustupovali na západ, tak na letišti v Hodkovicích umístili letku Me-109 (Messerschmitt) s jedním doprovodným Si-204 (Siebel).

Po osvobození se našlo mimo vojenských letadel na letišti i 13 kluzáků typu SG-38, 4 větroně Grunau „Baby IIB“, větroň DFS „Kranich“, větroň DFS „Olympia“, motorový startovací naviják „Opel“ o výkonu 60 HP, 10 gumových startovacích lan, transportní vůz, 7 dvoukolových vozíků, motorové kolo, 4 cvičné stojany pro kluzáky a další pomocný materiál a náhradní díly. Další materiál byl nalezen v tzv. „německé škole“. Soupis byl pořízen ve dnech 19. - 22. 6. 1945.

Po osvobození v r. 1945 vznikl Český národní aeroklub (ČNA). ČNA navazoval svojí činností na Masarykovu leteckou ligu z doby I. republiky. Od 26. 8. 1945 byl zahájen na letišti v Hodkovicích plachtařský provoz. Nejprve se létalo na svahu a startovalo se gumovým lanem. Později se výcvik přenesl na rovinnou část letiště a přešlo se na navijákový provoz. V této době bylo do republiky převezeno z  Grunau, dnes oblast Jelenia Gora, přes 160 bezmotorových letadel, převážně typu Grunau „Baby GB-IIb“, převezeny byly i dvoumístné větroně DFS. Hodkovické letiště získalo část z těchto letadel. Dovezen byl i vlečný dvouplošník Focke Wulf Fw-44-D „Stieglitz“ jako vlečný letoun. Motorové létání v Hodkovicích vděčilo za svůj překotný rozvoj přísunu letounů Piper „Club“ z přebytků USAF (Letectvo Spojených států amerických - anglicky United States Air Force; USAF). První motoroví piloti složili zkoušky 14. 11. 1947. Letoun značky „Club“ byl z hodkovického hangáru ale odcizen a použit neznámým pachatelem k úletu do zahraničí.  V roce 1946 ústředí ČNA rozhodlo o zřízení plachtařského výcvikového střediska na hodkovickém letišti. Pro tuto potřebu byla využita i budova bývalé tzv. „německé školy“. Vedením plachtařské školy byli pověřeni p. Bohumil Tauš, Karel Bernhauser, Antonín Půrok a František Vosyka.

V roce 1947 svahové létání ustoupilo provozu na rovinné části. Startovalo se převážně navijákem, později pohodlnými aerovleky. Starý „Stieglitz“, dovezený z Grundau, spolehlivě pracoval i nadále. Motorové létání bylo v Hodkovicích na vzestupu.

V roce 1950 bylo na pražském ústředí rozhodnuto o zrušení prvního hangáru, který vystavěli němečtí okupanti na severní straně letiště. Letci odvedli mnoho bezplatných brigádnických hodin na obnovu letiště. Dostali bezplatně k tomuto účelu i nákladní vůz Steyer  ze stavu autoparku trofejních vozidel v Českém Dubu. Vůz pomáhal nejen s demolicí a úpravami hangárů, ale i tahal transportní vůz s větroněm nebo kluzákem po silnicích i v terénu.

V roce 1952 došlo ke změně názvu ČNA na tzv. „Doslet“ a to asi z důvodu přiblížit se k ruské organizaci „Dosav“. Velmi brzy ale došlo k další změně názvu na „Svazarm“, který byl plně poplatný vojenské správě. V následujících letech došlo k prověřování spolehlivosti letců, hlavně po politické stránce a dále zda náhodou nemají oni nebo jejich rodinní příslušníci příbuzné v zahraničí, tady na tzv. „Západě“. To rozhodovalo o tom, zda mohou nebo nemohou zůstat jako piloti na letišti. Vyřazení potkalo např. pana Jaroslava Širokého, protože jeho manželka měla v Německu tetu, a on proto nemohl létat. Ale nebyl sám!

A v Hodkovicích bylo tím pádem po svobodném sportovním létání!

Připomeňme si, že v letošním roce je to již 75 let od vybudování letiště v našem městě.

Za pomoc při hledání informací o začátku sportovního létání v Hodkovicích děkuji p. Zdeňku Müllerovi z Turnova, dále děkuji, již bohužel zesnulému, p. Václavu Pejchovi z Turnova (když jsme spolu ještě pracovali ve Sklostroji, tak mi ukazoval i kroniku letiště v Hodkovicích, ale kde kronika nyní je, to nevím) za vyprávění o začátcích létání v Hodkovicích.

Dále jsem využil k sepsání tohoto článku i knihu p. Břetislava Čepelíka - Smeteni z výšin II., vydanou v roce 2008 v Praze vlastním nákladem Zdenky Čepelíkové.


Ing. Václav Zajíček
Sdružení rodáků a přátel Hodkovic

Vytvořeno 4.4.2012 10:05:32 | přečteno 3677x | irena.libalova
load