Na hodkovickém náměstí, přímo naproti radnici, stojí obrovský dům připomínající spíše šlechtické sídlo. Postavil jej obchodník s uměním Unger pro potřeby své firmy. Později byl přeměněn na zájezdní hostinec. A právě v té době v něm začalo strašit. Ubytovaní hosté potkávali v noci v neosvětlených chodbách muže honosně oblečeného s voskovým obličejem a petrolejovou lampou v ruce. Nikomu nikdy nic neudělal, jen okolo vyplašených ubytovaných prošel a zmizel kdesi za zdí. Začalo se vyprávět, že je to duch obchodníka se sklem Špičky, který byl v 19. století jedním z nejúspěšnějších hodkovických podnikatelů a své křehké zboží vyvážel do Indie, Británie i Ameriky. Křehké však byly i jeho obchodní vztahy, peníze ze zámoří dlouho nepřicházely, Špička propadal zoufalství, odevšad se na něj sypaly nezaplacené účty. Doufal, že mu peníze půjčí jeho tchán, ale když ani on mu nebyl ochoten pomoci, otrávil se Špička prudkým jedem. Obchodníka našli klidně sedět v křesle, v ruce svíral petrolejovou lampu. Ironií osudu bylo, že dlouho očekávané peníze přišly druhý den po jeho smrti. Snad proto se ve starém sklářském domě začal objevovat jeho duch – podivné zjevení procházející se po chodbách s petrolejovou lampou.