Úvodní strana > Město > Historie města > Pověsti z Hodkovic

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Zázračný doktor

Někteří lidé si v Hodkovicích myslí, že zázračný (čarodějný) doktor Khittel žil a pracoval v Hodkovicích a odůvodňují to tvrzením, že přece kolem kostelní zdi hodkovického kostela je několik pomníků a na jižní straně je mezi jinými i pomník Melchiora Ignáce Augusta Georga Khithela magistra chirurgie – nar. 1768, který zemřel 1841. Toto byl ale vyhlášený porodník a právě k jeho otci se váže pověst o zázračném doktorovi. Připomeňme si i druhého syna doktora Khithela (literatura se liší v uvádění jména, někde i Kyttel,  Kytl, Khittl, Kitl, Kittl, Kittel, apod.).  Druhý syn zázračného doktora Kajetán Ferdinand se stal chirurgem na jilemnickém panství hraběte Arnošta Quido Harracha.  Dochoval se zajímavý úřední příkaz hraběte Quido Harracha, ve kterém hrabě nařizuje nově jmenovanému chirurgu Kajetánovi Kittelovi, aby veškeré zámožné i chudé ošetřoval a jilemnickému lékaři o nich zprávu podával. Věřte nebo ne, hrabě Harrach na svém panství zavedl pro nemajetné bezplatnou lékařskou péči. V roce 1758, v době sedmileté války, kdy obyvatelstvo velmi strádalo, vydal pozoruhodné instrukce. Nejvíce postižené poddané rozdělil do tří tříd.

Cituji z dopisu hraběte Arnošta Quido Harracha z 18. února 1758 svému vrchnostenskému úřadu:

... Nejprve buďtež poddaní ve tři třídy rozděleni, a sice ve třídu bídných nemocných, kteří žádné pomoci odnikud se nadíti nemohou. Dále takových, kteří sice zdrávi jsou, ale přitom neschopni, aby se úplně vyživiti mohli. Dále zdravých a práce schopných, kteří ale pro nedostatek zaměstnání nouzi trpí.

První třídě podle dalších instrukcí musí být neprodleně přispěno na pomoc. Nově ustanovený chirurgus Kittel budiž ihned na naše panství povolán, od vesnice k vesnici vysílán, a jemu rozkázáno, aby zámožnější i chudé nemocné vyšetřoval, starému jilemnickému lékaři o všem zprávy podával a s ním se dorozuměv, bez průtahů potřebné léky předepsal, které se okamžitě zvláštními posly do vesnice farářům a kde farářů není, rychtářům a učitelům rozesílati mají.  Při každém léku budiž dopodrobna udáno, kterému z nemocných se podati a jakým způsobem se ho upotřebiti má. Všechny léky, které chudým podávány budou a ti je zaplatiti nemohou, buďtež z mého důchodu zapraveny.

Chudí a opuštění druhé třídy denně dostanou 1/2 libry masa (evidenci a rozdělování zajistí faráři).ti, kdo již maso požívat nemohou, dostanou alespoň řádnou masnou polévku. Maso bude podáváno místo chleba proto, že nemocným a slabým lépe prospěje a vzhledem k všeobecnému nedostatku obilí bude lacinější než chléb. Ostatně snížení počtu kusů dobytka zamezí jeho hladovění a v budoucnu stejně neodvratné, leč již nevýhodné porážce. Protože by bylo obtížné zasílat maso z Jilemnice, budou každého týdne některé neužitečné kusy na vesnicích poraženy a nahradí se lepšími kusy vrchnostenskými. Také povinné poddanské dodávky píce do vojenských skladišť zčásti převede hrabě na sebe.

Třetí třídě pak bude zajištěna příležitost k výdělku (hrabě výslovně zdůrazňuje, že hotové peníze by leckdo mohl nerozumně promarnit). Má se proto letos vyrobit zásoba dříví na dva roky a na Moravě, kde len je mnohem lacinější, zakoupit zásobu za 2 000 zlatých a předat poddaným ke zpracování, s tím že budou povinni do dvou či tří let ji vrchnosti splatit.

Péče o poddané rozhodně převyšovala svou úrovní dobový průměr a měla dosti dalekosáhlé důsledky. Jedním z nich byl lepší zdravotní stav obyvatelstva. Růst jeho počtu vytvářel podmínky pro další hospodářské podnikání. Psal se rok 1758 a my, o tolik let později můžeme jenom závidět našim předkům. Věhlasný doktor Kittel z Krásné (Šumburku) Jan Josef Antonín Eleazar Kittel („severočeský Faust“), pocházel z ranhojičského rodu. Ranhojičem byl jeho děd Kašpar Kittel, jenž se před rokem 1654 usadil ve vsi Jistebě (Jistebsko). Přestože letos (2012) uplyne od smrti doktora Kittla "pouhých" 229 let, stal se jeho život již námětem mnoha povídek, básní, divadelních her a národopisných studií. Dokonce i slavná pěvkyně Ema Destinová o něm napsala loutkohru. Čím tajemný doktor dokázal lidi tak zaujmout? Zřejmě je to tím, že pověst o doktoru Kittlovi má faustovské ladění. Jeho léčebné úspěchy si mnozí vysvětlovali tím, že se, podobně jako Faust upsal vlastní krví ďáblu a že to bylo právě v rozvalinách frýdštejnského hradu. Povídalo se, že na hradě doktor Kittel studoval všechny možné knihy a neostýchal se číst i knihy tajné a zakázané, jejichž autorem nebyl nikdo jiný než samotný Faust, peklu propadlý doktor. A tady ho prý navštívil čert a povídal mu: “ Vidím, že ti nestačí léčivé bylinky, abys lidem pomáhal od nemocí. Chceš z této Faustovy knihy vyčíst víc, milerád ti při tom pomůžu.“ Doktor Kittl si přál bylinku na každou nemoc, tzv. všelék. Ďábel souhlasil, ale nejdříve mu doktor musel upsat svoji duši. Padesát let za to prý bude úspěšně léčit a poté propadne jeho duše peklu. Požadavek Kittlem ďáblu kladený  byl jediný. Nesmí mu při léčení zemřít ani jediný pacient! To mu ďábel samozřejmě slíbil splnit a jako přídavek ke smlouvě doktorovi věnoval dva neobvyklé dary. Jedním byl kvítek rostlinky všehoj, která pomáhala proti všem nemocem. Kvítek všehoje si ale prý musel vzít ze zubů podivného hada, který před ním lezl přes lesní cestu. Podle čerta se stačilo dotknout kvítkem nemocného a byl zdravý jako rybička. A aby mu cesta za nemocným netrvala dlouho, dostal ještě kouzelný černý plášť s červenou podšívkou, který Kittlovi umožňoval létat. Zblízka i zdaleka se proto ke Kittlovi hrnuli lidé a jeho věhlas den ode dne rostl. Ne všichni však za jeho služby rádi platili. Od chudých si za léčení ale nikdy nic nevzal.  Jednou za ním s prosíkem přišel bohatý mlynář, že mu stůně žena. Když doktor pomůže, dostane celý pytel mouky. Doktor pomohl a mlynáři nezbývalo než pytel mouky dodat.  V pondělí prý mlynář ještě obilí nesemlel, v úterý už nezbylo a ve středu nemohl postrádat ani jeden pytel, prý má všechny zamluvené. Doktor mu řekl, že už ho upomínat nebude a že mu mlynář sám určitě mouku domů donese. Ve mlýně se druhý den v poledne ozývalo silné bušení na dveře, mlynář s chasou běželi otevřít, tam ale nikdo nebyl. Když se vrátili do světnice, bylo tam vše přeházeno, ve mlýně byla rozházená mouka a roztrhané a vysypané pytle. Mlynář ihned poznal, odkud vítr fouká a honem spěchal s pytlem mouky za doktorem Kittlem. Od té doby už mu nikdy nic nechtěl dlužit. Když doktor po čase zbohatl, usadil se s rodinou v opuštěném hradu na vysoké skále nad Jizerou. Kolem hradní věže poletovalo neustále mnoho vran, a proto se tomuto místu začalo říkat Vranov. Tam doktor provozoval své napůl lékařské a napůl kouzelnické řemeslo. Doktorova pracovna byla plná lebek, hnátů, koster, podivných přístrojů a kouzelných knih. Tady vyráběl zázračný elixír a tam také uchovával svůj nejvzácnější poklad. Kouzelný létající plášť. Vstup do této komnaty byl všem, ale hlavně jeho dvěma synům, přísně zapovězen. V té době žil v Praze starý, churavý kníže, který si v mládí podkopal zdraví rozmařilým životem. Doslechl se o zázračném doktorovi a vzkázal pro něj. Za své uzdravení mu slíbil velikou odměnu. Doktor k němu přiletěl na svém plášti. Sluhové ho oblečeného do tohoto pláště odmítli k hraběti uvést. Musel se převléci do honosného pláště, který pro něj vybrali z hraběcího šatníku. Kittel vešel k nemocnému, mlčel a díval se na půjčený plášť. Když mlčení nějakou chvíli trvalo, ptal se pacient, co jako tohle znamená? Kittel odvětil, že čeká, až plášť začne léčit místo něj, když je důležitější než lékař sám. Hrabě se prý zasmál, Kittel si mohl vzít svůj plášť a svého pacienta řádně vyšetřit a vyléčil ho. Ale uzdravený stařec se nespokojil s vráceným zdravím. Slíbil lékaři další odměnu, vrátí-li mu ještě ztracené mládí. Doktorovi se do toho příliš nechtělo. Znal starce jako obávaného tyrana poddaných a zlého člověka a takovému pomáhat neměl dvakrát chuť. Navíc si musel vyžádat zvláštní povolení a radu z pekla. Nakonec však přece jen svolil, ale předem žádal vyplatit ohromný honorář. Kníže jeho přání ihned vyhověl a doktor odletěl, aby všechno připravil k zmlazovací lázni. Následujícího dne se vrátil do knížecího paláce. Sluhové připravili na jeho pokyn v pánově ložnici lázeň, do které knížete opatrně uložili. "Nyní naliji do vody kouzelný elixír, po kterém omládnete o padesát let. Ale koupel musí trvat přesně dobu, kterou určím, ani o chvilku déle," přikázal doktor. A čarovné léčení začalo. V napjatém tichu sledovali všichni padající písek v hodinách. Pojednou se mihl ložnicí stín a v okně se objevili černí ptáci. Doktor se polekal. "Je zle!" vykřikl. "Musím okamžitě domů, něco se tam asi přihodilo. Až uplyne stanovený čas, uložte pána do postele a dejte mu posilující nápoj. Vrátím se co nejdřív." S těmi slovy skočil na plášť a odletěl. Když minul Turnov, jeho podezření se potvrdilo. Na druhém břehu Jizery proti Vranovu šlehaly pekelné plameny a nad Vranovem se to černalo obrovskými vranami. Jakmile otevřel dveře své pracovny, viděl, kolik uhodilo. Chlapci využili otcovy nepřítomnosti, vnikli do pracovny a začali číst v zaklínací knize. Netušili uličníci, co tím způsobí. Vyvolali ďábly a ti se v podobě obrovských černých vran slétli kolem oken ve snaze dostat se dovnitř. Jediný pohled stačil doktorovi, aby poznal nebezpečí. Vytrhl dětem knihu a poručil ptákům (ďáblům), aby trhali balvany ze dna Jizery a házeli je na oheň. Zatímco pekelníci vykonávali rozkaz, chopil se druhé knihy a ďábly odehnal čtením zaříkávací formule pozpátku. Byl svrchovaný čas. Černí ptáci se opět začali objevovat u oken, jakmile by se dostali dovnitř, bylo by s chlapci zle. Ačkoliv to všechno trvalo jen chvilku, bylo dno Jizery prohloubeno a vznikly skály, které mají podobu plamenných jazyků. Říká se jim Suché skály. Doktor si z hloubi duše vydechl. Nebezpečí zažehnal. Když doktor úspěšně zahnal krkavce, které jeho děti citováním knihy vyvolaly, spálil raději knihu na louce za kostelem. Na kostelní zdi přiléhající k tomu místu se prý od té doby neudrží žádná omítka A nyní si vzpomněl na přerušené omlazování v Praze. Okamžitě sedl na plášť. V neblahé předtuše vletěl jako blesk oknem do knížecí ložnice. Zde byl velký nářek a shon. Kníže z vany zmizel. Teprve po chvíli vyptávání se dozvěděl, co se za jeho nepřítomnosti přihodilo. Jakmile odletěl, poručil si pán, aby mu podali hodiny. Přes všechny protesty a varování vyhnal své služebníky a prohlásil, že si čas odpočítá sám a že je teprve potom zavolá. Ale čas utíkal a pán nevolal. Vnikli tedy do ložnice, ale pána nenašli. Doktor nevěděl, má-li se hněvat nebo smát. Ješitný kníže se prodlouženou dobou lázně tak omladil, že se narodí až za několik tisíc let! Padesát let pomalu uběhlo a přiblížil se termín vypršení pekelné smlouvy. Kittel, jak už to tak bývá, přemýšlel, jak se krutému osudu vyhnout. Naštěstí se jakoby zázrakem objevil moudrý poustevník. Ten mu poradil, aby nechal postavit v Šumburku kostel. To Kittel opravdu udělal. Poustevník dále poradil, aby se farářem v tomto kostele stal prvorozený syn Kittla, kterého vysvětili v Litoměřicích na kněze.  Tím odvrátil Kittl svůj smutný konec v plamenech pekelných.

Vytvořeno 1.2.2013 12:59:32 | přečteno 2452x | irena.libalova