Úvodní strana > Město > Historie města > Pověsti z Hodkovic

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Znám já jeden krásný zámek...

Tuhle krásnou píseň ze Stroupežnického „Našich furiantů“ zná téměř každý, ale ne každý již ví, že tato píseň vznikla na základě historické události. Pan Sigmund ze Smiřic měl čtyři děti – Jindřicha, dcery Elišku, Markétu a nejmladšího syna Albrechta. Nejstarší syn byl slabomyslný, dcera Eliška byla u otce pro morální poklesek v nemilosti a byla otcem uvržena do domácího vězení nejprve na Hrubé Skále a později na hradě Kumburku. Po úmrtí Sigmunda ze Smiřic (1608) a jeho syna Albrechta (1618), se spravování majetku ujala mladší dcera Markéta. A nyní začal hrát svoji úlohu majetek a boj o něj. Otto z Wartenberka pomocí žoldáků osvobodil vězněnou Elišku z Kumburku, odjel s ní do Prahy, kde měli svatbu. Po sňatku začal Otto z Wartenberka uplatňovat nárok na majetek Elišky, Markéta se ale nedala a podala stížnost u zemského soudu. Soud rozhodl, že pan Otto z Wartenberka jednal protiprávně, když Elišku osvobozoval, uvěznil ho a do Jičína vyslal komisi, která měla zjistit, zda Eliška má vůbec na majetek nárok. Zemské právo hovořilo jasně: „Jestliže panna do uzavření manželství svého panenství nezachová, má býti podle práva vyděděna a dědictví má získat nejbližší příbuzný“. V tomto případě tedy Markéta. Krátce po příchodu komise na zámek v Jičíně došlo k mohutnému výbuchu, při kterém zahynulo asi 40 lidí a mnoho lidí bylo zraněno… Příčinou výbuchu byla zřejmě nešťastná náhoda. V písni „Znám já jeden krásný zámek“ se zpívá o krásné panně, která si tajně dopisovala s ovčákem (viz: M. Ivanov: Historie skoro detektivní), ale skutečnost, na základě které píseň vznikla, byla jiná. Když si přečteme výpověď Jiřího Wágnera, kováře z Hodkovic, který byl roku 1619 donucen vypovídat (zřejmě Markétou Smiřickou), tak se dozvídáme, že panna Eliška Kateřina Smiřická za ním posílala svoji pradlenu Evu, aby se musel pod různými záminkami dostavit na zámek. Kovář Jiří Wágner z Hodkovic vypovídal asi takto… „Prosila mne pro Boha, abych jí neříkal Vaše Milosti, že ona nijak pyšná není. A co nejpěknější slova si mohla vymysliti, ta jest ke mně mluvila. A prosila mne, abych její byl, ale já k ní chodit nechtěl. Eliška chtěla, abych jí činil tak, jak ona mi činiti bude, za ňadra za častý mi šahala, tak dlouho se se mnou objímala a vzdychala, že jsem jí potom taky za ňadra šahal, ač mi nebylo potřeba šahat, však jest bylo všude vodhrázdíno…“ Kovář dále podrobně ve své výpovědi vypovídal o svém vztahu s Eliškou. Z výpovědí bylo jasné, že Eliška Smiřická se rozhodně jako nevinná dívka nechovala a její spolupráce s pradlenou Evou fungovala výborně. Z výpovědi dále vyplývá, že kováři Jiřímu Wágnerovi z Hodkovic (tedy ne ovčákovi) se do milostného vztahu s Eliškou nechtělo. Eliška byla po otci dlouhonosá a dlouholebá, nebyla tedy opravdu žádná krasavice. Ženy se v té době vdávaly ve 14 letech a Elišce, bohaté nevěstě, se do jejich 20-ti let nepodařilo najít ženicha. Text písně tedy neodpovídá skutečnosti. Eliška Smiřická  ta nebyla ani panna, nebyla ani krásná a v písni udělali z kováře z Hodkovic ovčáka. A jak vlastně postavy a jejich příběh opravdu končil? Eliška zemřela na zámku při výbuchu (nebo krátce potom). Paní Markéta dosáhla svého a získala majetek, neměla ho ale dlouho. Po bitvě na Bílé hoře musela opustit zem a majetek dostal Albrecht z Valdštejna. Albrecht z Valdštejna byl roku 1634 v Chebu zavražděn, zavražděn byl i Otta z Wartenberka. Ani pradlena Eva to neměla jednoduché. Jako kuplířce jí byl vytržen jazyk a při výbuchu na zámku zahynula. Jedině o kováři Jiříku Wágnerovi z Hodkovic nejsou žádné další zprávy, není jasné, zda byl za své styky se šlechtičnou nějak trestán nebo vězněn. Doufejme, že nebyl, do celého příběhu byl vlastně zatažen proti své vůli.

Vytvořeno 1.2.2013 12:59:44 | přečteno 5998x | irena.libalova