Úvodní strana > Město > Slavní rodáci a osobnosti města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Vzpomínka na plukovníka Františka Svárovského

Příslušníci starší hodkovické generace jistě vzpomenou na pana Františka Svárovského, hodkovického občana, který byl svými postoji nepohodlný oběma totalitním režimům.
V časopisu VLASTA č. 36 z roku 1993 vyšel rozhovor paní doktorky Emy Holečkové s dcerou pana Svárovského Aidou. Paní Aida zde vypráví osudy pana Svárovského a jeho rodiny.

Pan Svárovský byl důstojníkem československé armády a tak se rodina stěhovala podle míst jeho odvelení. Z Bratislavy do Kutné Hory, z Kutné Hory do Turnova. Zde je zastihla okupace.
Pro vlastence a odpůrce fašismu si roku 1942 přišlo gestapo a rodina dlouho nevěděla kde je. Rodiny se ujali přátelé a ta žila v naději, že otec vězení přežije. Za čas se ozval z Kartouz u Jičína, z pražské Pankráce, potom z různých míst v Německu a když válka skončila, byl jednoho dne doma. Byl k nepoznání, vychrtlý, otrhaný.
Podle paní Aidy pomohla otci nezradit a přežít filozofie Východu, indičtí filozofové, jóga.
Po válce se pan Svárovský vrátil do Turnova ke zdejší posádce.

Velkou láskou pana Svárovského byli koně, vysoká jezdecká škola. Z různých závodů měl doma řadu trofejí.

Zdálo se, že všechny hrůzy jsou šťastně přečkány, přišel však vítězný Únor 1948 a pan Svárovský byl odveden znovu, tentokrát bohužel lidmi z vlastního národa.
Rodina opět nevěděla, kde otec je a co s ním bude. Až jim přátelé poradili, že by mohl být vězněn v takzvaném domečku v Praze na Hradčanech. Paní Aida se s trochou prádla vydala do Prahy a s malou dušičkou zazvonila a čekala u zavřených vrat, co bude. Otevřela se špehýrka, sotva stačila říct, že nese prádlo a komu. Trvalo to věčnost, ale nakonec se vrata pootevřela a někdo odebral balíček. Zase nezbývalo než doufat a věřit jako za války a opět se pan Svárovský pohublý a poničený vrátil, ale degradovaný a vyhozený z armády. Zároveň byl vyhoštěn z Turnova. Nouzový byt našla rodina Svárovských nejdříve v Jílovém, později v Hodkovicích¸ kde bydleli se starou tetou ve dvou místnostech s kuchyní. Pan Svárovský pracoval v místním podniku Autobrzdy, paní dojížděla do Uhelných skladů v Liberci.

Pan Svárovský se v Hodkovicích pustil do bádání o historii města, stal se členem Aktivu ochrany přírody a památkové péče, rybařil, v zimě krmil zvěř.

Roku 1968 byl pan Svárovský rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka.

Paní Aida Svárovská získala titul JUDr., ale jediné místo se pro ni našlo u pohřební služby, poté pracovala v tiskárně a nakonec ve Státní knihovně, kde se jí líbilo kulturní prostředí.

Pan plukovník Svárovský zemřel r. 1985 ve věku 87 let a je pohřben na zdejším hřbitově, stejně jako paní Aida Svárovská, ta zemřela r. 2005 ve věku 79 let.

Že měl pan Svárovský Hodkovice rád, dokazuje písnička „Hodkovická“, která se dochovala v kronice města Hodkovice.

Hodkovická

  1. Přehlubokým údolím
    bystrá říčka běží
    a za říčkou Javorník
    staré město střeží.
     
  2. Město je to prastaré,
    s věží jako svíce,
    to už není Libenau,
    ale Hodkovice.

  3. A to město mívalo
    mnoho cizích pánů,
    nyní však je naše jen,
    páni už jsou v Pánu.
     
  4. Medvěd v erbu radnice
    na nás pozor dává,
    musíme si dobře vést, 
    ať nám nenadává.

  5. Jesle, školky plné jsou,
    je nás čím dál více,
    museli jsme budovat 
    nové Hodkovice.

  6. Paneláky v Podlesí
    do daleka svítí,
    nestačí, tak musíme
    nové postaviti.

  7. Když se opřem do práce,
    tak to lehce zvládnem,
    Čech, ten všechno dokáže,
    když je doma pánem.


Foto k článku je z archivu rodiny Svárovských a od paní Daniely Sýkorové.


František Nejedlo
Spolek rodáků a přátel Hodkovic                                                             


Vzpomínka na plukovníka Františka Svárovského

Plukovník Svárovský na pohřbu prezidenta Edvarda Beneše

Plukovník Svárovský na pohřbu prezidenta Edvarda Beneše

 
Paní Aida Svárovská

Paní Aida Svárovská

 
Otcovou láskou byli koně. Vysoká jezdecká škola

Otcovou láskou byli koně. Vysoká jezdecká škola

 
 
Vytvořeno 16.7.2020 10:49:27 | přečteno 269x | irena.libalova