Úvodní strana > Město > Historie města > Střípky z historie města

Navigace

Město

 
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Kostel svatého Prokopa

Kostel svatého Prokopa (foto P. Kadlec)

Kostel představuje jednu z dominantních budov města Hodkovice nad Mohelkou. 
Na počátku křesťanství byla naše zem obehnána lesem. V Evropě bylo kolem roku 1000 mnoho pohanů. Do Čech, územím mezi Labem a Odrou, začalo přicházet mnoho mnichů z Německa.

Jaroslav Vrchlický na tento stav z historie naší země reagoval v knize Legendy o sv. Prokopu.

Připomínám:

„Cizím hovořili hlasem,
jemuž Prokop nerozuměl,
poznal jen, že jsou to mniši,
z posunků a šermování
rukou z cesty zbloudili
a v tuhém octli se sporu,
kam se nyní zaměřiti.“

 a dále

„Zvěděl, že jsou mniši z Němec
a že bloudí celým světem,
víru Krista hlásajíce.
Zvěděl, že sám papež z Říma
dal jim k tomu povolení,
a že císař římský do Čech
sám je vyslal na vyzvání
Oldřicha,  jenž v Praze sídlem,
aby v Čechách pomáhali
šířit pravou víru svatou.“

dále

„V neznámý kraj vydali se,
v neschůdné ty černé lesy,
hledají a snad též najdou
cizinci to, co Tys již dávno
měl pro svůj lid učiniti.
Němci jsou a po latině
chtějí mluvit k bratrům Tvojim.
Jednou rukou chtějí podat světlo víry,
druhou ale vyrvat otců jazyk svatý!“

Vedle církevní snahy šířit křesťanství byl tady i boj národnostní.

Císař Jindřich dal postavit kolem hranic Čech mnoho klášterů, aby to mniši neměli do Čech daleko a mohli pokřtít mnoho pohanů. Když se pohanská knížata nechala pokřtít, nechala spalovat pohanské bůžky. Mniši, kteří k nám přicházeli, byli pouze Němci, tomu se bránil jak kronikář Kosmas, tak  i  kanovník Prokop. Nejbližší biskupství v letech  973 - 996 bylo v Míšni a arcibiskupství v Magdeburku. (Codex diplomaticus Saxoniae regiae, Leipzig 1864). Nebyla tedy jenom státní hranice, ale byla i hranice církevní, což takto komentoval biskup z Míšně.

Z lesnatého Saska se přistěhovaly v r. 1142 první cisterciánské kolonie do Čech. V Sedleci byl postaven cisterciácký klášter. Byl to řád německý a šířil němectví. Jako jeden z prvních darů dostal tento řád do majetku i naše Hodkovice. Ale tady není ještě žádná zmínka o našem kostele. Přitom jak farnost, tak samotný kostel v Hodkovicích již musely existovat a farnost musela být i hodně bohatá.  První písemná zmínka o hodkovickém kostele je až z roku 1352 a  o bohatosti  farnosti  a potvrzením toho, že Hodkovice jsou místem s bohatou historií, svědčí už sám fakt, že v roce 1352 (dosud prokazatelně nejstarší letopočet v knihách potvrzenek pražského arcibiskupství o zaplacených desátcích), platila obec Hodkovice na těchto desátkách 12 grošů, tedy stejnou částku jako Turnov, zatímco tehdejší Liberec platil pouze 2 groše.  Stejně vysokých desátek platily Hodkovice i v letech 1369, 1384 (roku 1384 bylo papežským povolením od jednotlivých kostelů na krále Václava IV. odevzdávat desátky (daně – tehdy 10%, proto desátky – nyní již máme daně ale vyšší než tenkrát) v českých groších – Turnov už jen 6, Č. Dub 12, tedy stejně jako Hodkovice) a v roce 1385 platily Hodkovice opět 12 grošů. V roce 1399 byla částka zvýšena dokonce na dvojnásobek.

Kostel byl původně dřevěným kostelem, který byl několikrát přestavován. Bohoslužební kniha má iniciály – Misale Romanum Antverpise ex officinaplan tiniana Balthasaris Moretti MDCLI, tedy 1651. V roce 1692 kostel vyhořel. Kostelní kniha sv. Prokopa byla založena v roce 1695 a nejstarší matrika je z roku 1668. Po několik let byl kostel v nouzové budově.  22. 11. 1717 byl položen základní kámen k nynějšímu kostelu. Kostel byl dohotoven v roce 1720. V roce 1828 byl po rekonstrukci na oltář umístěn velký kříž s pozlaceným Spasitelem. Kostel byl ale stále bez věže, ta byla postavena až v roce 1845, ale úplně dokončena byla až v roce 1858, kdy do ní byly vsazeny hodiny o čtyřech cifernících. V roce 1886 došlo k opravě těchto kostelních hodin, které několik let nešly. Hodiny dostaly nové ciferníky, opravu provedl místní hodinář Ferdinand Koehlbeck. V tom samém roce byla na věž a věžičky kostela připlátována měděná krytina.

Na věž byly pochopitelně umístěny i zvony.

V kostele v Hodkovicích bylo šest zvonů. Na věži byly čtyři zvony v jedné řadě a pátý nad nimi. Šestým zvonem byl tzv. umíráček.

Velký zvon o průměru 1000 mm, výška 800 mm, ladění A, s nápisem kolem krčku. Anno domoni millensimo guincentesimo /XXXVI/ illa campana fusa est in domo magistri bartolomei in nova civitate  Pragensis ex hoe laus deo patri omnipotenti et beata marie sempre virginis et omnibus sanotis veni sancte spiritus 1536, dále podoba sv. Petra. Zvon vyrobil zvonařský mistr Bartoloměj z Prahy.

Zvon k pobožnosti s průměrem 85,5 mm, výška 67 mm, ladění H, s nápisem polem krčku Letha Pánei MCCCCCLI, tento zvon slit gest ke czti a chwale nanu Bohu Wssenohuczymu a zalozeni swatymo Prokopu. Zvon ulil zvonař Petrus z Ml. Boleslavi.

Zvon Sanctus s průměrem 410 mm, ladění D, s nápisem na krčku Orex gloria xpe venicum pace amen, bez letopočtu, byl odebrán z věže kostela pro válečné účely.

Zvon sv. Ave – průměr 515 mm, ladění D, na jedné straně pláště vylit krucifix a na druhé straně sv. Jan a sv. Pavel. Nápis – ulil mě Jos. Diepold v Praze 1879 a dále nápis Sct Johannes et Paulus a fulgure et tempes tate libera nos domino Jesu Criste. I tento zvon byl odebrán pro válečné účely.

Dalším odebraným zvonem byl zvon Všech svatých, průměr 420 mm, ladění G, nápis na krčku Anno 1709 – ulil mne Nikolaus Low V. L. B. z  Lowenbergu v Turnově.

V latinských nápisech na zvonech bylo několik chyb.

Umíráček – průměr 435 mm, ladění G, krček zdoben širokým květinovým věncem, obraz sv. Floriána, nápis Kuhner 1808.

Připomeneme si nyní i několik věcí z kostelního inventáře.

Křtitelnice je v našem kostele z kamene, víko ze dřeva, cínová nádoba na vodu je bez označení výrobce. Víko je označené zkušební známkou cínu, znak města Č. Lípy a mistrovská známka výrobce  - Anton Bartel. Proč bývala křtitelnice tak veliká, jako je v Hodkovicích?  Protože ještě za reformace se křtilo ponořením.

V roce 1886 byly v kostele umístěny oltáře řezbáře Buška z Husy u Sychrova. Hlavní oltářní obraz znázorňuje sv. Prokopa v Sázavském lese jako poustevníka.  Prokop se stal kanovníkem na Vyšehradě a od r. 1009 byl poustevníkem na Sázavě, kde kníže Oldřich nechal založit sázavský klášter (dostavěn byl r. 1039). Obraz v Hodkovicích zhotovil Antonín Lhota.

Velmi vzácné jsou železné dveře u sakristie (velikost 102 x 193 cm), pocházející z hradu Bezděz. Na straně k oltáři jsou tři šoupátka opatřená rukojetí, uprostřed je obraz Ježíše a Marie Magdaleny. Dveře jsou rozděleny na 24 polí, každé pole je vyplněné obrazem. První řada začíná obrazem sv. Marie atd.

Je dobré připomenout i kostelní varhany. Jejich instalace v kostele byla ihned po výstavbě kostela. Jejich výzdobou jsou korunovaní andělé a dále andělé, kteří hrají.

Inventář z roku 1631 uvádí jako nářadí a pomůcky 3 stříbrné kalichy – jeden celý a dva zvenku pozlacené, jedna měděná monstrance, několik cínových pohárů, v roce 1713 byl inventář doplněn o jeden stříbrný a pozlacený kalich, jednu pozlacenou monstranci, atd.

Krucifix je z roku 1735.

Obrazy v kostele:

Hlavní oltářní obraz znázorňuje sv. Prokopa v Sázavském lese jako poustevníka, jak před mohutným listnatým stromem koná kázání příchozím v přírodním velechrámu krásy a zbožnosti. Obraz je z roku 1850, jeho autorem je český malíř, profesor pražské akademie Antonín Lhota. Prokop se stal kanovníkem na Vyšehradě a potom byl od roku 1009 poustevníkem na Sázavě. Kníže Oldřich dal podnět k založení sázavského kláštera (dostavěn byl v roce 1039).  Patronem Hodkovic se sv. Prokop stal na návrh Dražických.

Za povšimnutí stojí obraz velkého požáru Hodkovic ze dne 8. dubna 1806, od lidového malíře Havla z Kohoutovic. Připomínám, že na obraze je namalován i hřbitov, který toho času ještě nebyl. Obraz znázorňuje, že kostel byl zachován za pomoci Ježíše a svatého Floriána v doprovodu dvou andělů, chránících svatostánek.

Dalším obrazem je obraz sv. Prokopa v biskupském rouchu a berlou od malíře Pyvishebera z roku 1846. Tento obraz byl do roku 1850 hlavním oltářním obrazem.

Dále jsou v kostele dva obrazy od mistra Josefa von Fuerlicha, německého malíře historických obrazů, profesora akademie ve Vídni. Narodil se 9. 2. 1800 v Chrastavě, zemřel dne 13. 3. 1876.  Malíř namaloval i jednu zvláštnost – sv. Marii v zeleném pozadí. Inspiraci dostal k tomuto námětu při toulkách v Kryštofově údolí.  Tento obraz ale není u nás v Hodkovicích, ale je v Chrastavě. Naše dva obrazy jsou umístěné nad sakristií a znázorňují narození Páně a ukřižování – namalováno v roce 1826, renovace v roce 1972.

V presbytáři, po levé straně kostela je pětiboká kazatelna. Je to kvalitní řezbářská práce, v každém poli je socha svatého.

Po stranách hlavního oltáře jsou dva vchody. Každá brána má bohatou řezbářskou výzdobu a sochu. Jsou to sochy sv. Floriána s hořícím domkem na pravé straně, na levé straně sv. Jiří, nohou přišlapuje draka.

Po levé straně kostelní lodi je malý oltář sv. Josefa s bohatou řezbářskou výzdobou.

Po pravé straně je malý oltář sv. Marie.

Okna byla provedena na náklady dárců. Dárci barevných oken jsou Richard Immr, katecheta a občané města z roku 1930, Paukert a občané města z roku 1930, kníže Allain Rohan z roku 1929, děkan farář Náhlovský Jan daroval 3 okna v letech 1928-1929, Antonie Blaschka v roce 1930, Pavlová Antonie 1929 a Kateřina Škodová v roce 1929.

Kolem kostela je několik pomníků kolem kostelní zdi a to z doby, kdy ještě nebyl současný hřbitov vybudovaný, a pochovávalo se kolem kostela.

Na jižní straně jsou tyto pomníky:

Jana Štefana Millera – nar. 1777, zemřel 1827 Ignace Baumheiera, zemřel 1824 Ignace Richtera a Johanna Richtera, zemřeli 1840 pískovcový, nedefinovaný, z roku 1763 Augusta Georga Khithela magistra chirurgie – nar. 1768, zemřel 1841 (vyhlášení porodník, jeho otec byl Josef Khithel (liší se v uvádění jména, někde i Kyttel,  Kytl, apod.), k němu se vztahuje pověst o zázračném doktorovi) a Maria Anna Khithel, rozená Duchková, nar. 1767, zemřela 1831 Karolina Vorel nar. 1801, zemřela 1843 Stepan Dittrich, nar. 1778, zemřel 1836.

Na severní straně je u dvou pomníků písmo nečitelné, dále zde jsou pomníky:

Maria Anna-Unger, rozená Blaschka, narozená 1771, zemřela 1818 Maria Anna Blaschka nar. 1776, zemřela 1810 Maxmilián Bosák, nar. 1777, zemřel 1836

Tímto článkem jsem chtěl pouze upozornit na výročí 660 let od první zprávy o našem kostele.

S použitím překladů kronik od pana Ladislava Tomeše


Ing. Václav Zajíček
Sdružení rodáků a přátel Hodkovic

Kostel sv. Prokopa

Kostel (foto P. Kadlec)

Kostel (foto P. Kadlec)

 
Kostel sv. Prokopa (foto Ing. Zajíček)

Kostel sv. Prokopa (foto Ing. Zajíček)

 
Kostel sv. Prokopa - dveře z Bezdězu (foto P. Kadlec)

Kostel sv. Prokopa - dveře z Bezdězu (foto P. Kadlec)

 
Kostel sv. Prokopa - dveře z Bezdězu 2 (foto P. Kadlec)

Kostel sv. Prokopa - dveře z Bezdězu 2 (foto P. Kadlec)

 
Kostel sv. Prokopa - interiér (foto P. Kadlec)

Kostel sv. Prokopa - interiér (foto P. Kadlec)

 
Kostel svatého Prokopa (foto Ing. Zajíček)

Kostel svatého Prokopa (foto Ing. Zajíček)

 
Kostel svatého Prokopa (foto P. Kadlec)

Kostel svatého Prokopa (foto P. Kadlec)

 
 
Vytvořeno 27.2.2012 15:13:05 | přečteno 5239x | irena.libalova