V dnešním povídání se budeme zabývat osadami v okolí Hodkovic. Jestliže jsme v minulých číslech mluvili o Záskalí, tak jeho osadami byl Žďárek a Buršín.
Velmi malou osadou se zdá být Buršín, který však měl na rozhraní století celkem 16 domů a v těch bydlelo v roce 1834 113 obyvatel a v roce 1900 88 obyvatel. Začátek osídlení není znám. Jméno Buršín pravděpodobně vzniklo ze jména prvního osídlence – Bureše, ale je možné dokládat i jiný původ jména / např. Bořina /. Dnes se to „š“ v názvu osady skoro ztrácí a říká se většinou pouze Buřín. Pokud se týká domů, tak na Buršíně je jich už málo a jsou zachovány jen díky tomu, že se o ně dobře starají chalupáři. Jsou to charakteristické stavby a mělo by se pečovat o jejich zachování.
Žďárek má první záznam z roku 1547 a je tedy uveden se jménem Žďárek, teprve o 240 let později v roce 1785 se nazývá Schäringen a v roce 1834 Scharing. Z toho je tedy jasné, že jméno vzniklo ze slova žďár, což znamenalo buď vypálený les, spáleniště, nebo místo kde se pálilo dříví na dřevěné uhlí. A znamená to také, že opět první osídlení bylo asi slovanské, či dokonce české. Vznik samotné osady Žďárek lze vystopovat v době vzniku panství sedmi vesnic o kterém jsem se zmínil při líčení historie Záskalí. Pravděpodobně tam v tomto období stály nějaké hospodářské budovy, které se pak rozšířily v v hospodářská stavení. Nejvyšší počet domů a obyvatel je datován k roku 1834, kdy zde stálo celkem 16 domů a bydlelo 64 obyvatel. V této době zde stával dokonce mlýn. Jestliže Záskalí a Buršín byl osídlen převážně občany německé národnosti, u Žďárku tomu tak nebylo, dá se dokonce říci, že jeho osídlení bylo skutečně smíšené. Ve Žďárku je několik pěkných hospodářských stavení, která by měla ve svém vzhledu zůstat nedotčena, jinak jsou zde dva křížky, jeden v kopci a druhý na cestě na Záskalí. Ten byl naposledy obnovován v roce 1869.
Chtěl bych se tady zmínit o dalších malých osadách, které sice nepatřily nikdy pod Hodkovice, ale byly v těsné blízkosti. Patřily k Petrašovicům a jde o osady Štěrbovina , Mohelka, Jestřabí a Sv. Kříž. který však náležel už k Rádlu nebo Rychnovu. Štěrbovina měla během svého vývoje až 10 domů a 59 obyvatel, k ní dokonce patřil mlýn. V současné době v kopci nad Mohelkou už není ani jeden dům, poslední z nich po válce vyhořel. Osada Mohelka ležela rovněž na levém břehu Mohelky, byla to malá osada, měla nanejvýš 7 domů a 41 obyvatel, a to v roce 1869. Osada náležela k rychnovské farnosti. Stejně tak tomu bylo i u osady Sv.Kříž, která však byla známá už od 17. století a příslušnost domů byla rozdělena mezi Rádlo, Rychnov i Pelíkovice. Poslední malou osadou byla osada Jestřabí, která v průběhu 19. století měla až 11 domů a 71 obyvatel. Hlavním způsobem obživy těchto obyvatel bylo zemědělství, na Štěrbovině a Jestřabí v dřívějších dobách snad také ptáčnictví. Teprve v minulém století se zde rozšířilo domácí tkalcovství. Je jistě pozoruhodné, že v průběhu 20. století došlo nejen k vystěhování z těchto osad, ale leckdy i k jejich úplnému vymazání z mapy osídlení.
Příště se podíváme na historii Radoňovic a Jílového.
Tyto články pocházejí z archivu našeho kulturního kalendáře z roku 1997 napsané panem Miroslavem Fišarem