Úvodní strana > Pro návštěvníky > Informace nejen pro turisty > Osady v okolí
Tyto stránky obsahuji funkci hlasového asistenta, který slouží ke čtení obsahu stránky. Pokud chcete hlasového asistenta používat, stiskněte klávesu: eS -. Pokud chcete znát podrobnosti o jeho ovládání zmáčkněte klávesu: N.
Používat hlasového asistenta | Nepoužívat hlasového asistenta | Trvale deaktivovat hlasového asistenta | Nápověda hlasového asistenta
Pro uzavření této informace klikněte zde.
Na hlavní menu se dostanete klávesou: Há ----. Na doplňkové menu se dostanete klávesou: eM ---- . Pro čtení článku stiskněte: Pé ----. Pokud budete procházet jednotlivé elementy klávesou TAB, budou se Vám názvy jednotlivých odkazů předčítat. Na obsah článku se dostanete klávesou: Cé ----. Jednotlivé položky menu procházíte klávesou TAB.
Aktuálně se nacházíte na stránce:
Čekejte prosím, než se načte zvukový soubor...

Jílové, Radoňovice

V dnešním čísle si řekneme něco o osadě Radoňovice. Tyto v dřívějších letech patřily k Pelíkovicím, stejně jako osada Štěrbovina, Jestřabí a Mohelka. V minulém čísle jsme uvedli nedopatřením, že tyto osady patřily k Petrašovicím. Pelíkovice byla tedy veliká a především rozsáhlá obec, patřily k ní ještě Rydvaltice.

Vraťme se však k Radoňovicím. První zmínka o nich je v zemských deskách z roku 1543 a název osady je český. O Radoňovicích je zmínka i v dokumentu, který je uložen v českém archivu, je z 24.4.1566 a má název „Registrace vejpovědní mezní nejvyššího purkrabství Pražského č. 96. „ Jedná se o hraniční spor mezi panstvím na Hrubém Rohozci a panstvím v Českém Dubu. Tady je u Radoňovic uváděna jako mezní skála, na které byl kříž a vytesaná nějaká slova. Nic z toho se však nedochovalo. Radoňovice se dál rozvíjely a osídlovali je především němečtí osídlenci. A tak v roce 1771 už jsou jmenovány jako Radewitz . V minulém století to už byla velká osada, vždyť měla až 36 domů a 220 obyvatel. Radoňovice byly známé hlavně svými lomy, a to jak pískovcovými, tak také melafýrovými. Že tahle činnost vynášela, se můžeme přesvědčit na tom, že domy v osadě nejsou roubené, ale především z minulého století již zděné. V roce 1793 zde byla postavena kaple, která však v minulém století byla celá přestavěna do dnešní podoby. Ke kapli se váže v ústním podání pověst, že zde v roce 1866 zastřelil modlícího se pruského vojáka rakouský hulán.
Pokud půjdete někdy do Radoňovic, povšimněte si, kolik je zde překrásných starých stromů. Některé jsou skutečně vzácné.
A teď k osadě Jílové. Její historie je podstatně víc doložena a proto o ní budeme hovořit déle. První zmínka je stejně jako u Radoňovic z roku 1543. Obec tehdy patřila k panství Malá Skála, a to patřilo Janu z Wartenberka. Ten v tomto roce zemřel a panství zdědil jeho syn Adam z Wartenberka, který však panství musel z trestu odstoupit králi Ferdinandovi I. V srpnu 1555 ho však od krále odkoupil zpět za 25.000 kop pražských grošů. O Jílovém je opět zmínka ve sporu o meze z roku 1556. Po smrti Adama vlastnil Jílové jeho syn Jaroslav a protože zemřel bezdětný, Jílové převzal jeho bratr Karel. Ten založil statek Jílové a pravděpodobně postavil při statku i mlýn. Výnos z Jílového a z okolních obcí( 6.000 kop grošů) pobírala jeho žena Kateřina. V roce 1623 koupil Hrubý Rohozec Albrecht z Waldštejna a v roce 1628 prodala Kateřina i Jílové se statkem a mlýnem a s roční daní z okolních vesnic Albrechtu z Waldštejna za 14.000 zlatých. Ten však obnos nezaplatil, a tak Jílové zůstalo v držení Kateřiny z Wartenberka. Po její smrti se v Jílovém vystřídalo několik šlechtických majitelů, které nebudu vyjmenovávat. Zmíním se pouze o jednom, Jakubu Leopoldu Halloweilovi, který v Jílovém zřídil pivovar, bohužel ho však v pozdější době (1730) opět zrušil. Je také zakladatelem jílovské kaple ke cti sv. Anděla Strážce, o které se podrobně zmíním v příštím čísle. Jeho syn pak prodal Jílové hraběti Desfours a potom Jílové dědili jeho potomci tohoto rodu až do poloviny minulého století. Tehdy panství na Rohozci a tedy i Jílové koupil Alain Rohan za 60.000 zlatých.

Tyto články pocházejí z archivu našeho kulturního kalendáře z roku 1997 napsané panem Miroslavem Fišarem

Vytvořeno 2.11.2011 12:51:44 | přečteno 2811x | Jiří Třísko